První už být nemůžeme a tak na zápas dorazili jen opravdoví srdcaři. Už nás nebylo 12, ale jen 7. Pět minut před začátkem jsme byli v hale jen my, rozhodčí a správce. Soupeř nám rozhodně nechtěl rozkrýt karty předem. Nakonec se ale přece jen odněkud vynořilo 6 mužů v černém a mohla začít galaktická bitva. Teda zápas s míčem Gala. Zápas začal vyrovnaně ale přece jen si soupeř vypracoval čtyřbodový náskok a byl na koni. Pak přišel na servis Kuba a sundal soupeře z koně dolů. Ze servisu odcházel až po dobrých deseti kouscích. A v prvním setu bylo vymalováno. Učenlivý soupeř pak přebral naši servírovací taktiku …a bylo vymalováno. Teda 1:1. Ale i my jsme se poučili s přechodem na „servírovací stranu“ a zápas celkem v poklidném tempu dotáhli do vítězného konce.

Chválím všechny za pohodovou atmosféru na hřišti. Navíc pak Kubu za servis a Sokiho za všechno. Nahrával, útočil, bránil, servíroval (sem tam i o čáru blíže) a když nebylo co dělat, tak ležel na zemi a odpočíval.

Poslední zápas a zároveň i domácí. Co více si přát? Asi se sejít, což byla vcelku hoňka, ale šestka se ve svinovské hale zjevila spolu s dvorním zapisovačem Verčou, tradičním rozhodčím Ivanem Štefkem a mohlo se jít na hru.

Před zahájením zápasu jsme si zopakovaly, že hrajeme na pohodu a s úsměvem. A to jsme dodržely celou hru. Hned na začátku jsme vybraly pár nebezpečných útoků, následně zahájily těžbu zlatého dolu v podobě náměstí a přitvrdily na servisu.  O vítězi prvního setu bylo rozhodnuto.

Druhý set byl podstatně vyrovnanější, soupeřky nám ukončily těžbu zlatého dolu, zlepšily se prakticky ve všem a my jsme prohrávaly 14:17. Janča, jako správná kapitánka, zavelela k oddychovému času. Po nezbytném doplnění tekutin a doplnění vzduchu do plic mé maličkosti, jsme se vrátily na kurt jako nový mančaft a dokázaly jsme stáhnout na 17:17. V té chvíli si soupeřky vzaly time a po něm nám ujely o dva body. To znamenalo jediné, že nastal čas na naše přerušení hry. Opět jsme srovnaly a začala přetahovaná o každý balón. Za stavu 24:23 pro nás si OU vzala opět time, ale tentokrát jim to nebylo nic platné, na druhou stranu přiletělo eso a set byl náš.

Soupeřky ve třetím setu nezachytily náš nástup, který byl impozantní. Lucka opět (pokolikáté už?) začala úřadovat na podání. Stav 10:1, když servis opouštěla, nám dával naději na zisk setu a tím i zápasu. To, co nám fungovalo v prvním setu, bylo opět účinné a my jsme dokráčely k vítězství.   

Tři bludišťáci zůstali doma a pátým místem se loučíme se sezónou 2022/2023. Děkuji celému týmu za vše. Janče, „kapitánce“, za rozdávání smíchu na hřišti. Evče za neskutečnou obětavost. Zuzce, že se vždy zjevila, když bylo potřeba. Katce za nadhled, kterým dokázala odlehčit napjatou atmosféru. Marci a Lucce P., že se k nám uprostřed sezóny připojili a magnifique servis. Hele za jistotu v blocích. Hance za tradičně špičkový volejbal. Janče, naší novopečené babičce, za výbornou hru a víme, že budeš nejskvělejší babička na světě. Lucce „lyžařce“ za boom útoky, ať už stála kdekoli. Pavle, že vždy byla tam, kde jsme ji potřebovaly. Ádě za orání v našem poli a přeorávání pole u soupeře. Verče za veškeré zápisy a postřehy, kterým nám přispívala do hry.

Do příští sezóny nám všem přeji stejnou pohodovou hru, skvělou partu a žádná zranění na kurtu či mimo něj!

Za popěvku Okolo Frýdku cestička dorazil náš tým do Frýdku na poslední venkovní zápas s Baškou s tím, že si to jdeme užít. Baška je tým, který je zárukou dobrého volejbalu a toto očekávání se naplnilo vrchovatě.

Začátek byl těžký. Katka se hned ze startu rozhodla, že potřebuje kvalitní strečink a tak zaparkovala někde (bůh ví kde) a jala se kroužit kolem místní Základní školy, ve které se zápas měl odehrát. Zbytek týmu se rozcvičoval klasicky v tělocvičně. Do toho se mé milované spoluhráčky (!) rozhodly, že budu skvělým zastupujícím kapitánem. Rozhodčí, Ruda Šrámek, mě obratem ujistil, že karty má pro mou maličkost připravené, jelikož si s mojí letorou již v minulosti užil. Evča poté úspěšně vyreklamovala výšku saka s tím, že je proklatě nízko a po následné technické pauze jsme se konečně dostaly k prvnímu setu.

První set byl veselý. Nevím čím to bylo, ale stav na ukazateli byl po třech minutách hry 9:1 pro domácí a my jsme domácí rozhodně nebyly, což bylo špatně. Naštěstí v té chvíli šla Lucka na servis a opustila ho za stavu 10:9, kdy rozložila na prvočinitele soupeřův tým svým servisem a nám zajistila oddychový čas, ve kterém jsme se chytly a už nepustily. Od této chvíle to byl opravdu skvělý volejbal, obě strany se předháněly v zákrocích v poli a je pravda, že více štěstí (jo jo Luci štěstí) jsme měly my a tento set jsme vyhrály.

Druhý set kopíroval začátek prvního, opět jsme prohrávaly. Tentokrát “jen“ 3:7, ale oproti prvnímu setu jsme tuto ztrátu nebyly schopné smazat. Soupeřky rozhodly svým servisem, který byl opravdu kvalitní a my jsme v lepším případě nebyly si schopné přihrát nebo jsme v horším posílaly balóny rovnou na ochoz. A to rozhodlo o výsledku tohoto setu.

Ve třetím jsme se chytly hned od začátku a přetahovaly jsme se o každý balón, některé zákroky by měly vstoupit do análů klubu. Např. stále neumím pochopit, jak Helča balón za anténkou trefila tak, že se zatočil k lajně, na kterou dopadl. Nebo skvělé zákroky Katky nad sítí, kdy  soupeřům sázela balóny jak mrkve na poli. Stejné umění prokázala i Evča. Opět se oba týmy předháněly, kdo je lepší v poli a dlouho to bylo nerozhodně. Ale v rozhodující fázi se štěstí přiklonilo k soupeřkám, kterým v koncovce vyšla sázka na riskující podání.

Čtvrtý set jsme opět nezachytily začátek setu a začaly stahovat náskok. Zuzka na lajně vybírala co se dalo a už to vypadalo, že je budeme mít. Jenže v téhle chvíli nás stejně jako ve druhém setu zradil příjem (to nic, do další sezóny to vylepšíme) a i když jsme potom oraly pole jak myšičky, tak Baška zaslouženě vyhrála.

Z Frýdku nepřivážíme žádného bludišťáka, ale za to jsme si výborně zahrály a zasmály. Holky díky, bylo to skvělé.  
Příští týden přivítáme na posledním zápase sezóny Slávii Ostrava.

Vrchol jarní části sezóny je za námi a můžeme spokojeně prohlásit, že to byl moc dobrý volejbal až na tiebreak, leč nepředbíhejme.
Bez kapitánky Janči, která si léčila rýmičku, aby byla fit na hory, jsme nastoupily pod pevným vedením Marci. Bohužel to měla s námi těžké. Sebekriticky přiznávám, že jsem to začala já, když jsem si před zápasem šňupla kyslíku a kopla do sebe nějaké paraleny, takže to vypadalo, že jsem tak naspeedovaná, že to odehraju sama. Tým (snad s výjimkou Ádi, která na mě nevěřícně koukala) tomu taky věřil.  Bohužel to úplně nevyšlo a první set jsme po velké přetahované prohrály. Protože kyslík mi očividně docházel a kašel přicházel, tak se tým semknul a díky skvělým nahrávkám Evči a Zuzky S. jsme druhý set vyhrály s „pohodlným“ náskokem dvou bodů. Obě strany od druhého setu předváděly to nejlepší na téma: Jak vypadá obrana v poli. Kdyby byla divácká kulisa větší, jistě by mnohé balóny ocenily zaslouženým potleskem. Třetí set byl infarktový, to si tak jeden tým („B“) vede 24:20 a vypadá to na jeho jasné vítězství a hups je to 24:24. Zakázala jsem v timu Lucce jakékoli řeči o štěstíčku – to patří fotbalistům, s tím, že my to prostě umíme a vyhrajeme! A taky že jo, daly jsme to! Dodatečně: Luci, promiň, jasně měly jsme i štěstí :) a Hanku vzadu, která tam běhala jako čamrda. Před čtvrtým setem nás asi rozbolely nohy a nedokázaly jsem najet na tempo, které nás zdobilo předchozí tři sety, nebo alkohol na straně druhé rozproudil to nejlepší v nich a my jsme prohrály. Výjimečně jsme došly k tiebreaku, kdy nás poznamenal předchozí set a nedokázaly jsme adekvátně zareagovat na rychlý únik soupeřek a ztrátu jsme do konce setu nedohonily.      
Rozdělení bludišťáků je zcela spravedlivé a blahopřejeme sestrám sokolkám k vítězství a Martě k narozeninám!
Příští týden se podíváme za hranice okresu, do dalekého Frýdku.

První domácí zápas jarní části sezóny 2022/2023 jsme odehrály proti béčku Sokola Poruba.
Zápas se odehrál v poklidném tempu, kdy hlavním mottem bylo: Vyhni se červenému dresu. Tedy liberu soupeřek, které bylo na druhé straně nejlepší hráčkou.
V prvním setu jsme spolehlivě skoro všechny balóny hrály na červený dres a místy to vypadalo, že nikdo jiný na druhé straně na příjem není.  A málem se nám to i vymstilo, když jsme v koncovce prohrávaly 18:22. Rekce byla očekáváná: Janča vzala time, Marci nám zopakovala, že červený dres skutečně nééé a způsob jakým při tom šermovala rukama, nás přesvědčil o tom, že jestli ještě jednou někdo dá balón směrem k liberu, tak by to mohla být poslední věc, kterou dneska na palubovce udělá. Zabraly jsme, uhrály v řadě 7 bodů a první set byl náš. Průběh druhého setu byl silně ovlivněn dobře uhranou koncovkou prvního setu, protihráčky se nedokázaly naladit na bojový mód prvního setu a my jsme se zvládly vyhýbat liberu. Jediné vzrušení tohoto setu bylo nešťastné podvrtnutí kotníku Lucky, která pod sítí šlápla na nohu soupeřky. Do třetího setu jsme vstupovaly s tím, že čtvrtý výjimečně hrát nechceme a v poklidném tempu jsme si dokráčely pro výhru nad nejmladším týmem soutěže. 
Doma zůstávají tři bludišťáci.
Příští týden přivítáme na domácí palubovce Vratimov.

Po dlouhé době jsme se sešli k zápasu a čekal nás nevyzpytatelný soupeř SOU. Dejv ještě doléčoval lýtko, Fuča přišel po létech, Džjuru máme bohužel stále na marodce a tak jsme v sestavě improvizovali. Ale přece jen nějaká forma podpory byla. Arnošt, Dejv a Fuča  donesli po lahvince a tak aspoň základní hladinka se vytvořila. Taky přišel náš nový spoluhráč Kuba Zábran aby viděl, že to s námi není jednoduché.
Celý první set jsme prohrávali. Dokonce 11:18 a za stavu 21:24 jsme si brali timeout. Pak se něco stalo a my jsme set vyhráli. Což naši pokleslou morálku trochu povzneslo a vydrželo to i do setu druhého. Další dva sety komentovat nebudu. Mám asi okno. Nicméně do tiebreaku jsme nastoupili s odhodláním a se sestavou s nejlepšího druhého setu. A začátek nám vyšel. Nahráli  jsme si v úvodu dostatečný náskok který jsme udrželi až do vítězného konce.
Vytvořili jsme rekord v počtu kapitánů. Za zápas jsme jich měli 5 až 6 a každý si stavěl svojí sestavu.  Kupodivu nikdo se s nikým neshodl. Příště si asi hodíme kostkou kdo kde bude stát a kdo co bude hrát.
V zápase nám nějak chyběl úspěšný útok. Prosazovali se jen Kuba s Vojtou a když to Vojtovi přestalo jít, tak se naštěstí stihl vrátit do zápasu. Ale soupeř hrál výborně v obraně a v poli. Ale i celkově měly navrch obrany před útokem. Chválím rozhodčího za červenou kartu. Tu sem na našem zápase viděl asi poprvé po dvaceti letech.

Třetí zápas jarní části sezóny 2022/2023 se odehrál v porubské Sokolovně.  Opět jsme dorazili v počtu 7 statečných, kdy náš vůdce Janča O. chtěla hrát pouze na 3 (naše) vítězné sety. Řeči jako:  Je jaro, doba zkracování, tiebreakům odzvonilo… a další nás měly namotivovat k jednoznačnému výkonu.

Snad nás tyto řeči motivovaly a na začátku prvního setu jsme vedly 1:9. Ale tato skutečnost nás  ukolébala pocitem neporazitelnosti, což se nám vzápětí vymstilo. Při stavu 16:12 jsme přemýšlely, kde jsme, k sakru, udělaly chybu. I přes veškerou naši snahu se nám nepodařilo stáhnout více než na rozdíl 2 bodů a ztráta tohoto setu byla zcela zasloužená. Před druhým setem jsme se rozhodly soupeřky rozhodit takticky: střídání, trošku zamíchání s posty a výsledkem byla fantastická jízda. Šlo nám vše, čeho jsme se dotkly. Balóny padaly na palubovku soupeře jedna radost a těch pár chybiček, které jsme udělaly, nestojí vůbec za řeč (stejně za to může nízký strop). Ve třetím setu jsme si pomohly hlavně servisem, ve kterém se celý tým předháněl, kdo dá za a) luxusnější prasátko s pádem míče hned za síť nebo za b) eso k lajně. Před čtvrtým setem jsme si řekly, že tiebreak fakt hrát nebudeme a bohumínský thriller taky není třeba opakovat. Soupeřky  sice zbraně nesložily a až do koncovky setu se nás držely, ale závěr patřil jednoznačně nám, opět jsme si pomohly servisem a soupeřovo náměstí se ukázalo jako zlatý důl, který jsme vytěžily do vítězného konce.

Z Poruby odvážíme tři bludišťáky. Holky díky, už teď se těším za týden, kdy nás čeká béčko Poruby.

Druhý zápas jarní části sezóny 2022/2023 se odehrál v Bohumínské tělocvičně DDM. Začátek byl naplánován na nekřesťanskou hodinu, tedy od 20:00h. Už tato skutečnost přesvědčila naši sedmičku, že výjimečně žádný tie break nebude a vyhrajeme co nejrychleji, zároveň jsme věřily i v pomoc trenéra druhé strany, který má kouzelnou vlastnost, v klíčových chvílích rozložit vlastní tým.

První set se nám vyloženě nepovedl, stav 1:8 pro domácí, kdy jsme si nedokázaly přihrát tak, aby Janča něco (cokoli) mohla pro útočníky vymyslet byl špatným startem, který se následně přenesl do průběhu celého prvního setu. Trenér na druhé straně spolu se svým týmem měl pocit, že výhra je jejich. Nic nebylo vzdálenějšího pravdě. Ve druhém setě jsme více zariskovaly na servisu a druhá strana měla problém s příhrou. Třetí set byl tzv. na pohodu, v klidu jsme si došly k 25b a trenér holek z Bohumína byl stále klidný (musel něco zobnout, jinak si to nedovedu vysvětlit). A schylovalo se k 4 dějství. Opět jsme si řekly: Tie break ne, zahrát pořádně ano. A obě části jsme splnily. Nechaly jsme holky z Bohumína za stavu 20:15 dotáhnout na 20:20 a začala přetahovaná o každý balón. Každá strana měla svou chvíli, kdy to vypadalo, že ona vyhraje. Je pravda, že Bohumín jich měl více, ale naše zkušenost a hlavně nechuť hrát 5 setů stály za naši výhrou. Z Bohumína odvážíme tři bludišťáky.

Holky díky, jako vždy, bylo to skvělé.

Janča O. (magnifique)
Hela (božská)
Áďa (jedinečná)
Marci (úžasná)
Lucka H. (skvělá)
Hanka (diamant)
Zuzka (ta, která chodí za lajnou)

Kunčičky našly nový azyl v hale na zdrávce v Mariánkách. My jsme se to dozvěděli včas, ukrajinští sázkaři to ještě neví. V hale v prvním patře bylo teplo, ale trochu nízký strop. Při rozehrávání to vypadalo, že nás chce soupeř rozstřílet a tak jsme nastoupili trochu zaraženi. Ale v průběhu prvního setu jsme se otrkali a koncovka byla naše. Druhý set ovládl svým podáním Dan. Až jsme se začali na palubovce nudit. To bylo pořád: servis – bod – servis – bod... Ještěže to kompenzoval Soki tím, že pro změnu servis nedával a tím nás držel ve střehu. I třetí set jsme zvládli, i když v závěru soupeř trochu zlobil.
Tentokrát bych pochválil Dana za servis a libero za to, že s nadhledem uneslo objektivní kritiku.

První zápas jarní části jsme odehráli na palubovce Polanky a i přes skvělý výkon všech zúčastněných  jsme prohrály 1:3.

Hned první set dal tušit, že tradiční souboj s Polankou bude přetahovaná o každý míč a platilo to po celé tři sety, které byly zcela vyrovnané a rozhodovalo se vždy v koncovce. Teprve 4 set byl zcela jednoznačně v režii Polanky, a ta tímto setem vyhrála i celý zápas.

Musíme se ale pochválit, protože to byl dobrý zápas, kdy každá z nás do toho dala vše co uměla a hrálo se nám skvěle. Lucka H. a Marci, které se vrátily po menší mateřské pauze hrály výborně, Áďa i přes bolest v rameni šla po každém balónu jako hladový vlčák, Lucka K. se už z bloku nedostane, protože na tomhle postu jede bomby, Hanka je tradičně špičková volejbalistka - odkudkoli zahraje cokoli a  Zuzka bude absolvovat školení u Janči jak se nepřiznávat, když mává rukou u své neviditelné teče.

Holky díky za skvělý zápas!

Jako každý zápas, tak nás první dva sety tahal hlavně Arnošt u zápisu. Bohužel Arnošt ztratil ve třetím setu síly a museli jsme hledat řešení, jak urvat poslední set, někde jinde. Jako vždy jsme řešení našli a tím bylo doplnění jontů a voltů ve skříňce. Tímto jsme získali potřebný náboj pro výhru v posledním setu a odnesení si potřebých 3 bodů. Arnošt na konci zápasu vytáhl dres a začali jsme všichni brečet, že i Karlos stárne.

Tak, jako se probíhající Mistrovství světa ve fotbale pomalu blíží k velkému finále, tak i podzimní část naší soutěže už dohrává poslední zápasy. A proto jsme se sešly s Baškou, aby se rozhodlo, kdo je víc Ronaldo a může myslet na přední místa tabulky. V prvním setu to však vypadalo spíše na rychlé kopačky. Soupeřky byly neomylné a hlavně podání k nám lítalo rychlostí dobře střelené penalty (jeden rožek, druhý rožek, čistý průstřel, atd…). Pak jsme se však vzchopily a taky ukázaly, že v nás něco je. Ve čtvrtém setu to už už vypadalo, že si snad vynutíme i prodloužení v podobě tiebreaku, ale nakonec byl zápas uzavřen hned po základní hrací době. Ve sprše jsme však získaly alespoň uznání soupeřek, že to byl „nejlepší zápas sezóny“! Byla totiž fakt pěkná hra bez faulů, tak jsme odjížděly alespoň s dobrým pocitem. I když body jsme do kabiny tentokrát nepřinesly.

Jako každý rok na přelomu listopadu a prosince, tak i letos jsme uspořádali turnaj smíšenek  pro své členy, rodinné příslušníky a přátelé. Před začátkem turnaje proběhlo rozlosování lidí do 4 týmů:

• Tým 1: Bob, Ebik, Davča, Šplouchy, Pták
• Tým Svišti: Kuba, Zuzka, Podzemák, David Malinkovič., Mrkva
• Tým 3: David M, Irča, Vilda, Jarda/Vojta, Láďa V., Hanka
• Tým4: Jarda T., Moňa, Péťa D., Arnošt, Víťa, Pohádka.

Zápasy byli vyrovnané a probíhaly v přátelské atmosféře. O celkovém pořádí museli rozhodnout rozdíly bodů.

Na vedlejším hřišti válely děti, kde probíhaly gymnastické disciplíny, pingpong, florbal a další.

Na závěr byli všichni sportůjící i osádka bufetu obměněni. Poté jsme se sešli vespolečenské místnosti, kde jsme doplnili energii a jonty a na to rozjeli kytaru Davča s Podzemákem

Na poslední zápas podzimní části jsme se sešly na palubovce Ostravské univerzity. Zápas začínal pozdě večer ,tak jsme doufaly, že nás  nebude opět čekat pětisetová bitva. Bohužel jsme si to nemohly odpustit. Než jsme se zorientovaly na hřišti, popasovaly se s přešlapy u podání, nízkými stropy, už jsme prohrávaly 0:1. Když jsme se s tím srovnaly, podařilo se nám urvat další dva sety. Ve čtvrtém se nám nepodařilo dobře přijmout, nahrát a tím pádem i zaútočit. Set jsme prohrály, drobné neshody, úbytek sil a taky tento nevyhraný set nám prohrál  i tie-break. Je to škoda, protože  k výhře chybělo málo. Nevadí, věřím, že v jarní části budeme úspěšnější.

Béčko proti Béčku. Ale hlavně trochu mezigenerační souboj. Soupeřky se však našeho, ehm… zkušeností příliš nezalekly a bojovaly statečně. Nás však jejich sladké mládí taky nezastrašilo a byly jsme ještě statečnější! A to hlavně ve chvílích, kdy se v hale objevovalo více rozhodčích, než právě jeden. Holky totiž panu Štefkovi radily dost, ale on se nedal a rozhodoval podle sebe, což bylo úplně nejstatečnější. Hodně nás taky uklidňovalo, že Irenka má plno energie. Nejdřív ji používala na komentování úderů po odehrání, s přibývajícím časem však zvládala komentovat už i před odehráním míče :). Za tuto aktivitu navíc ji tak udělujeme plusové body. Celkově bych pochvalu dala všem, protože jsme zvládly i dramatický závěr třetího setu a výhra tak byla naše.

Zápas začínal až v osm a tak jsme se sešli v hospůdce už předem a probírali taktiku. Tak jsme se do toho zabrali, že nás musel David z hospody vytáhnout. V šatně vytáhl oslavenec Kuba lahev a stanovil jasný cíl. Musíme dosud neporažený Bohumín zaříznout.

A opravdu to v prvním setu vypadalo, že hrajeme proti žáčkům. Zejména Bob měl neprůstřelný blok a stanovil si nadprůměrnou statistiku na celý ročník. Posilnili jsme se rumíkema v dobré náladě jsme přešli na „horší“ stranu. Ze žáčků se stal rovnocenný soupeř a my jsme začali tahat za kratší konec. Za stavu 18:22 pro soupeře šel na servis Kuba a razantně začal plnit závazek, že soupeře zařízneme. Koncovka byla naše a jistý bodík taky. Ve třetím setu na lepší straně si soupeř vzal tajm za stavu 20:17 pro nás a Bob prohlásil: „necháme je dotáhnout a pak je dorazíme“. A opravdu má Bob autoritu. Soupeř se okamžitě dotáhl. Ale s tou autoritou to není zase až tak horké, soupeře jsme nedorazili. Odešel nám přítah, že by alkohol? Taky soupeřův ústřední smečař začal vyzrávat na naše bloky a navíc: „ Vojto, ten poslední lehký servis do autu?“… a šlo se do tiebreaku. Ten nezačal dobře a strany jsme měnili za stavu 3:8 pro soupeře. Ale závazek je závazek. David, Kuba a Soki se nebáli těžce servírovat i nějaký ten blok se zadařil… a závazek splněn! Zvítězili jsme a zápas byl výborný.

Chválím celý tým za bojovnost a vytrvalost. Jmenovitě pak aspoň Kubu za lahev, závazek, servis. Boba za to, že překonal zdravotní problémy a jeho bloky v prvním setu byly excelentní, Davida za servis a útok z účka.

Na závěr praktická poznámka. Láhev alkoholu 0,7l je na zápas moc. Pak musíme hrát 5 setů. Myslím že 0,5l je tak akorát.

První překážka byl správce haly, který nás nechtěl pustit dovnitř. Prý nemáme na dnešek halu objednanou. Nicméně jsme se vetřeli dovnitř a hned otevřeli lahvinku na Karla. Nálada se zvedla, správce se nechal přesvědčit na „přesčas“ a my jsme mohli zápas odehrát..

První set proběhl celkem hladce a tak mohla lahvinka dále kolovat. Neprozřetelně jsme vystřídali dva hráče a ejhle ukázalo se, že jsme na horší straně. Začali jsme prohrávat a to až o 7 bodů. Tajm jsme si brali za stavu 2:8 a ubezpečili se, že opravdu chceme vyhrát. Trpělivě jsme stahovali a zejména David M. svým servisem ukrojil značnou část soupeřova náskoku. Do koncovky už jsme šli o bodík před soupeřem a prvním blokem v zápase ukončili druhý set. Třetí už byl podobně jako první zcela v naši režii. Nicméně zápas ukončil esem hráč, který měl 100% úspěšnost a při každém dotyku s míčem bodoval v náš prospěch. Shodou okolností to byl i oslavenec :).

Pochvala družstvu za pozitivní atmosféru a Davidovi hlavně za servis. Tentokrát se nám ale moc nedařilo blokovat.

Po zápase jsme předali výroční dres Petrovi Slavíkovi.

Sešli jsme se v předvečer státního svátku a většina z nás už měla volno i od volejbalu. Navíc všichni naši blokaři odjeli asi do Prahy v očekávání, že obdrží státní vyznamenání za zásluhy. My co jsme zůstali teda žádné vyznamenání nezasloužíme. Soupeř v hojném počtu i s posilami nás přejel. Když už se nám podařilo nějaký ten bod uhrát, nedali jsme servis a se skloněnými hlavami jsme dokráčeli k porážce. Jen ve třetím setu jsme se soupeři přiblížili, ale koncovku jsme pokazili.

Na takový zápas musíme buď rychle zapomenout, nebo naopak si dobře zapamatovat, jak hrát nemáme. 

S nadupaným týmem a bouřlivé podpory z lavičky jsme doufali v nějaké body. Nakonec to bylo jednodušší než jsme si myslely a po hladkém průběhu a našem přesvědčivém výkonu jsme si odvezly celé tři body! A to je něco - to se nám od začátku sezóny povedlo jen jednou (3:1 proti Porubě A) a potom dva tie-breaky, ze kterých jsme si odvezly celkem 3 body.

Po prvních dvou jasných setech jsme lehce zaváhaly ve třetím, ale po dlouhé době jsme zabojovaly a ukončily zápas čtvrtým setem. Snad už jsme se to naučily a bude to tak i nadále. 

Sešli jsme se v podobné sestavě jako proti Polance a tak jsem byl pln optimismu. Navíc se do vratimovské sokolovny vchází přes hospodu a tak byl dobrý pocit ještě umocněn. Domácí to mají vychytané. Z výčepu přímo do tělocvičny. A jeden půllitr nám jako bonus ze startu vylili přímo do tašek na pódiu. Bohužel my jsme abstinovali. Jednak nás bylo spoustu řidičů a jednak nikdo nedonesl láhev. To možná bylo hlavní příčinou toho, že naše hra byla zpočátku bídná. První set jsme zachránili až v koncovce, kdy jsme si dvakrát vystřídali setboly. Jestliže byl první set bídný, tak druhý set byl vysloveně tragický. Jediné co nám šlo byly útrpné pohledy kdo za to může… a soupeř nám po zásluze udělil lekci. Nevím co se stalo při výměně stran, ale my jsme zvedli hlavu a soupeři se už nedařilo vše na co sáhnul. Zlepšili jsme bloky, pole a Kuba spolehlivě pokládal útoky. K němu se přidal i Vojta. Sety jsme dohráli vítězně, i když ke konci to bylo až moc bohorovné, takže soupeř snižoval. Ještěže jsme měli do koncovky trumf na střídání :).
Pochválil bych Kubu. Spolehlivě útočil, dobře servíroval a měl dobré pole. V útoku se ve 3. setu chytl i Vojta, který navíc šířil optimismus i v době kdy se nám nedařilo. Naopak nám vůbec nešel útok středem. Blokaři se nějak nemohli potkat s balonem.

Na první zápas nového ročníku jsme se sešli v 11 a lavička byla plná. O týden dříve jsme měli místo odloženého zápasu trénink a bylo nás pět. To by na lavičce nemusel nikdo sedět. No nic. Dali jsme si ještě Vildův Jägermeister a šli jsme na to. Začali jsme dobře a při Sokiho servisu jsme vedli 9:0. I když se v jednu chvíli náskok povážlivě ztenčil, nakonec jsme set přesvědčivě vyhráli. Soupeř bodoval převážně úlivkami a našimi chybami. Poprvé se dostal do vedení až v nejvyrovnanějším třetím setu, ale to nemělo dlouhého trvání. A protože jsme měli ještě půl hoďky čas, zahráli jsme ještě čtvrtý set a i ten jsme vyhráli. Takže vlastně celkový výsledek byl 4:0. Ale to mi nějak systém nesežral a trval na výsledku 3:0. 
Nakonec jsme předali narozeninový dres Davidovi.
Pochválil bych všechny za účast. Vyzdvihl bych Sokiho za servis, Vojtu za útok a Karlose za N´gapetovku – přihrávku místo - smeče čímž překvapil nejen soupeře. 

Dne 19.9. 2022 se rozšířila volejbalová rodinka o Aničku Kubínkovou. Porodní míry jsou 3,5 kg a 50 cm. Gratulujeme!

První zápas sezóny! S nadšením a skvělou fyzičkou se scházíme v neuvěřitelném počtu 7 hráček, to se nám v minulé sezóně nepodařilo několik měsíců. Čeká nás soupeř, s nímž si vždy sáhneme na dno svých sil (fyzických i psychických), a ne vždy to pro nás skončí vítězně. Motivace nám rozhodně nechybí, a to zejména díky Proseccu, které přinesla Olinka. Seznamujeme se s novou halou v Nové Bělé a zjišťujeme, že místa pro podání je opravdu málo. Rozhodčí nám dokonce povoluje přešlapy. Mirka nás instruuje, že každý balón tady spadne do hřiště, nebo narazí do zdi. S veselou náladou (jak jinak po vypitém Proseccu) nastupujeme do prvního setu odhodlány vyhrát 3:0. Kapitánka Marťa nás instruuje hláškou z Pelíšků: „Holky, hlavně potichu a rychle!“ Začínáme skvěle, body získáváme až podezřele snadno. Vedení si udržíme po celý set a se slušnou rezervou a značným překvapením vyhráváme.
V druhém setu nám trochu dochází dech a nedaří se nám soupeře dotáhnout, přesto dál bojujeme. Já zběsile fandím na střídačce. Držíme se v závěsu zuby nehty, a to hlavně díky kouzelné levačce Olinky, má 100% úspěšnost. A pak to přijde, koncovka a na servis nastupuje Irča. Nadhazuje si balón, jakoby právě spatřila tyranosaura rexe. Zázrakem vyškrábne podání zpod ramene a zasadí soupeři eso! Další podání stále doprovází nejistý nadhoz, o to větší problémy mají protihráčky s příjmem. Body se nám jen sypou a my otáčíme skóre a vítězíme i v druhém setu!
Nastupujeme do třetího setu a je nám jasné, že máme nečekanou příležitost ukončit souboj s Vratimovem rychle a zběsile. Verča sice nechce domů dřív, než děti usnou, přesto tým podrží a její luxusní nahrávky létají vzduchem. Jednou to zabije Marcelka, jindy já nebo Olinka, a nám stoupá adrenalin v krvi. Je to nelítostný souboj, v němž se chvíli daří nám, chvíli soupeři. Od sítě s otevřenými ústy pozorujeme, jak Mirka dosáhne téměř rychlosti světla a vybere ztracený balón a Olinka na zadní čáře vleže ze země pošle balón až k soupeřkám. Ty nevěří vlastním očím. Už jen pro tento zákrok si zasloužíme vyhrát, jinak neexistuje spravedlnost (nebo Bůh?)! A opravdu, po dlouhých výměnách a urputném boji udržíme vedení i ve třetím setu a s hlasitým pokřikem (promiň Marti, tvůj pokyn: „hlavně potichu“ jsme nezvládly dodržet) vítězíme 3:0!!!

„Peggy, oni s tebou všichni počítají. Začíná to v pátek 2.9. a končí v neděli 4.9. Bude to jízda, tak to ber vážně!“ Na Kaču je fakt spoleh, něco jsem plácla na povolejbalovém pivu a už jsem v základu Snajprů. „Nezapomeň vzít myslivce“ zní poslední instrukce a už si to upaluju s Fučou, Arnym a Kačou na Morávku do areálu, kde jsem kdysi prožila úchvatnou dovolenou, takže vzpomínky jen jedou. Tam už na nás čekal Soki. Michal Borek se Šnečkem přijedou ráno autem.

Večerní zahřívací kolo u baru, u kytary a moudrých keců je za námi a ráno čilí jak rybičky zahajujeme první zápas turnaje. Jako správní Jánošíci v sestavě Kača, Peggy, Soki, Míša, Fuča a Arny darujeme první set družstvu, které bychom fakt měli porazit – Kalíšky II, v poměru 16:20. V druhém setu vítězíme 20:9, takže vstupujeme do dění s jedním bodem. Po tomto zápase přijeli na kolech Víťa (elektrokolo) a David (šlapací kolo). Další zápas s Venca teamem se kluci nějak prostřídali, nahrávačky to mají jisté na celou dobu. Tento zápas vyhráváme 2:0 (20:18, 20:13).

Pak se na nás vytasili Rumotour Rebels a znechutili nám volejbal obratem ze stavu 12:18 na 20:19 pro ně. No fuj, měli jsme je na lopatě. Abychom si podrželi lajnu, druhý set jim darujeme opět 20:19, ale to jsme vedli jen 16:18 Nevím, že by nervy? Nebo chuť na vepřový steak?

Po obědě místo siesty nás vyzývá další družstvo Kalíšků I. Po tomto už budou jen dva zápasy, to zvládneme. Remizovali jsme 1:1 s prohrou v první setu 17:20 a výhrou v druhém setu 20:9.

Předposlední zápas hrajeme s Turborumem - Rumotour seniors. Zvítězili jsme 2:0 . První set byl o síle vůle, sluníčko pralo do očí jak sedlák cepem, že ani tři sluneční brýle na sobě by nepomohly k vidění míče. Nakonec jsme dotáhli vedení soupeře a set ukončili  20:18 – pěkný nervák. Druhý set už byl v pohodě, slunko trápilo soupeře a konečným smečem ze středu Arny ukončil set na 20:10.

V posledním zápase porážíme jasné vítěze turnaje Sluníčka 2:0. První set se opět trápíme proti ostrému, pomalu klonícímu se sluníčku k západu, dotahujeme náskok soupeře a šťastně jsme si vydechli při posledním míči, kterým jsme set vyhráli 20:19. I když v druhém setu se trochu sluníčko schovávalo v dáli za stromy, takže to měl soupeř trochu lehčí, než my v prvním setu, jsme hráli klidněji, stále jsme si udržovali bodový náskok a dotáhli jsme to do vítězného konce 20:16.                                                                                     

A tím zamotáváme tabulku tak, že nás Karlos proklíná ještě večer. V každém případě, můj první start na Morávce nám vynesl třetí místo a spokojené pocity.

Po vyhlášení výsledků část mužstev odjela domů a zbytek se po večeři dobře bavil, za barem zaskakoval za majitelku Pavlínku na střídačku Fuča a Karlos a měli se co otáčet, neboť do korůpění vytočily dva sudy piva, zlikvidovali veškerý šnaps a k tomu se dopily i tekuté výhry a zásoby. Jedna raritka – i přes velké přemlouvání Víťi, ať už večer na kole nejede sám domů, si nedal říct a po 21 hod s mírně rozšířenými zorničkami vyrazil. Naštěstí bez újmy na zdraví šťastně dorazil domů. V neděli po snídani jsme pomohli Pavlínce vyměnit ložní prádlo a dle stavu řidičů postupně odjížděli domů.
Děkuji za pěkný zážitek, skvělou organizaci, milou společnost a za celou sobotu plnou mého milovaného volejbalu.

Ahoj příští rok.