Druhý zápas jarní části sezóny 2022/2023 se odehrál v Bohumínské tělocvičně DDM. Začátek byl naplánován na nekřesťanskou hodinu, tedy od 20:00h. Už tato skutečnost přesvědčila naši sedmičku, že výjimečně žádný tie break nebude a vyhrajeme co nejrychleji, zároveň jsme věřily i v pomoc trenéra druhé strany, který má kouzelnou vlastnost, v klíčových chvílích rozložit vlastní tým.

První set se nám vyloženě nepovedl, stav 1:8 pro domácí, kdy jsme si nedokázaly přihrát tak, aby Janča něco (cokoli) mohla pro útočníky vymyslet byl špatným startem, který se následně přenesl do průběhu celého prvního setu. Trenér na druhé straně spolu se svým týmem měl pocit, že výhra je jejich. Nic nebylo vzdálenějšího pravdě. Ve druhém setě jsme více zariskovaly na servisu a druhá strana měla problém s příhrou. Třetí set byl tzv. na pohodu, v klidu jsme si došly k 25b a trenér holek z Bohumína byl stále klidný (musel něco zobnout, jinak si to nedovedu vysvětlit). A schylovalo se k 4 dějství. Opět jsme si řekly: Tie break ne, zahrát pořádně ano. A obě části jsme splnily. Nechaly jsme holky z Bohumína za stavu 20:15 dotáhnout na 20:20 a začala přetahovaná o každý balón. Každá strana měla svou chvíli, kdy to vypadalo, že ona vyhraje. Je pravda, že Bohumín jich měl více, ale naše zkušenost a hlavně nechuť hrát 5 setů stály za naši výhrou. Z Bohumína odvážíme tři bludišťáky.

Holky díky, jako vždy, bylo to skvělé.

Janča O. (magnifique)
Hela (božská)
Áďa (jedinečná)
Marci (úžasná)
Lucka H. (skvělá)
Hanka (diamant)
Zuzka (ta, která chodí za lajnou)

Kunčičky našly nový azyl v hale na zdrávce v Mariánkách. My jsme se to dozvěděli včas, ukrajinští sázkaři to ještě neví. V hale v prvním patře bylo teplo, ale trochu nízký strop. Při rozehrávání to vypadalo, že nás chce soupeř rozstřílet a tak jsme nastoupili trochu zaraženi. Ale v průběhu prvního setu jsme se otrkali a koncovka byla naše. Druhý set ovládl svým podáním Dan. Až jsme se začali na palubovce nudit. To bylo pořád: servis – bod – servis – bod... Ještěže to kompenzoval Soki tím, že pro změnu servis nedával a tím nás držel ve střehu. I třetí set jsme zvládli, i když v závěru soupeř trochu zlobil.
Tentokrát bych pochválil Dana za servis a libero za to, že s nadhledem uneslo objektivní kritiku.

První zápas jarní části jsme odehráli na palubovce Polanky a i přes skvělý výkon všech zúčastněných  jsme prohrály 1:3.

Hned první set dal tušit, že tradiční souboj s Polankou bude přetahovaná o každý míč a platilo to po celé tři sety, které byly zcela vyrovnané a rozhodovalo se vždy v koncovce. Teprve 4 set byl zcela jednoznačně v režii Polanky, a ta tímto setem vyhrála i celý zápas.

Musíme se ale pochválit, protože to byl dobrý zápas, kdy každá z nás do toho dala vše co uměla a hrálo se nám skvěle. Lucka H. a Marci, které se vrátily po menší mateřské pauze hrály výborně, Áďa i přes bolest v rameni šla po každém balónu jako hladový vlčák, Lucka K. se už z bloku nedostane, protože na tomhle postu jede bomby, Hanka je tradičně špičková volejbalistka - odkudkoli zahraje cokoli a  Zuzka bude absolvovat školení u Janči jak se nepřiznávat, když mává rukou u své neviditelné teče.

Holky díky za skvělý zápas!

Jako každý zápas, tak nás první dva sety tahal hlavně Arnošt u zápisu. Bohužel Arnošt ztratil ve třetím setu síly a museli jsme hledat řešení, jak urvat poslední set, někde jinde. Jako vždy jsme řešení našli a tím bylo doplnění jontů a voltů ve skříňce. Tímto jsme získali potřebný náboj pro výhru v posledním setu a odnesení si potřebých 3 bodů. Arnošt na konci zápasu vytáhl dres a začali jsme všichni brečet, že i Karlos stárne.

Tak, jako se probíhající Mistrovství světa ve fotbale pomalu blíží k velkému finále, tak i podzimní část naší soutěže už dohrává poslední zápasy. A proto jsme se sešly s Baškou, aby se rozhodlo, kdo je víc Ronaldo a může myslet na přední místa tabulky. V prvním setu to však vypadalo spíše na rychlé kopačky. Soupeřky byly neomylné a hlavně podání k nám lítalo rychlostí dobře střelené penalty (jeden rožek, druhý rožek, čistý průstřel, atd…). Pak jsme se však vzchopily a taky ukázaly, že v nás něco je. Ve čtvrtém setu to už už vypadalo, že si snad vynutíme i prodloužení v podobě tiebreaku, ale nakonec byl zápas uzavřen hned po základní hrací době. Ve sprše jsme však získaly alespoň uznání soupeřek, že to byl „nejlepší zápas sezóny“! Byla totiž fakt pěkná hra bez faulů, tak jsme odjížděly alespoň s dobrým pocitem. I když body jsme do kabiny tentokrát nepřinesly.

Jako každý rok na přelomu listopadu a prosince, tak i letos jsme uspořádali turnaj smíšenek  pro své členy, rodinné příslušníky a přátelé. Před začátkem turnaje proběhlo rozlosování lidí do 4 týmů:

• Tým 1: Bob, Ebik, Davča, Šplouchy, Pták
• Tým Svišti: Kuba, Zuzka, Podzemák, David Malinkovič., Mrkva
• Tým 3: David M, Irča, Vilda, Jarda/Vojta, Láďa V., Hanka
• Tým4: Jarda T., Moňa, Péťa D., Arnošt, Víťa, Pohádka.

Zápasy byli vyrovnané a probíhaly v přátelské atmosféře. O celkovém pořádí museli rozhodnout rozdíly bodů.

Na vedlejším hřišti válely děti, kde probíhaly gymnastické disciplíny, pingpong, florbal a další.

Na závěr byli všichni sportůjící i osádka bufetu obměněni. Poté jsme se sešli vespolečenské místnosti, kde jsme doplnili energii a jonty a na to rozjeli kytaru Davča s Podzemákem

Na poslední zápas podzimní části jsme se sešly na palubovce Ostravské univerzity. Zápas začínal pozdě večer ,tak jsme doufaly, že nás  nebude opět čekat pětisetová bitva. Bohužel jsme si to nemohly odpustit. Než jsme se zorientovaly na hřišti, popasovaly se s přešlapy u podání, nízkými stropy, už jsme prohrávaly 0:1. Když jsme se s tím srovnaly, podařilo se nám urvat další dva sety. Ve čtvrtém se nám nepodařilo dobře přijmout, nahrát a tím pádem i zaútočit. Set jsme prohrály, drobné neshody, úbytek sil a taky tento nevyhraný set nám prohrál  i tie-break. Je to škoda, protože  k výhře chybělo málo. Nevadí, věřím, že v jarní části budeme úspěšnější.

Béčko proti Béčku. Ale hlavně trochu mezigenerační souboj. Soupeřky se však našeho, ehm… zkušeností příliš nezalekly a bojovaly statečně. Nás však jejich sladké mládí taky nezastrašilo a byly jsme ještě statečnější! A to hlavně ve chvílích, kdy se v hale objevovalo více rozhodčích, než právě jeden. Holky totiž panu Štefkovi radily dost, ale on se nedal a rozhodoval podle sebe, což bylo úplně nejstatečnější. Hodně nás taky uklidňovalo, že Irenka má plno energie. Nejdřív ji používala na komentování úderů po odehrání, s přibývajícím časem však zvládala komentovat už i před odehráním míče :). Za tuto aktivitu navíc ji tak udělujeme plusové body. Celkově bych pochvalu dala všem, protože jsme zvládly i dramatický závěr třetího setu a výhra tak byla naše.

Zápas začínal až v osm a tak jsme se sešli v hospůdce už předem a probírali taktiku. Tak jsme se do toho zabrali, že nás musel David z hospody vytáhnout. V šatně vytáhl oslavenec Kuba lahev a stanovil jasný cíl. Musíme dosud neporažený Bohumín zaříznout.

A opravdu to v prvním setu vypadalo, že hrajeme proti žáčkům. Zejména Bob měl neprůstřelný blok a stanovil si nadprůměrnou statistiku na celý ročník. Posilnili jsme se rumíkema v dobré náladě jsme přešli na „horší“ stranu. Ze žáčků se stal rovnocenný soupeř a my jsme začali tahat za kratší konec. Za stavu 18:22 pro soupeře šel na servis Kuba a razantně začal plnit závazek, že soupeře zařízneme. Koncovka byla naše a jistý bodík taky. Ve třetím setu na lepší straně si soupeř vzal tajm za stavu 20:17 pro nás a Bob prohlásil: „necháme je dotáhnout a pak je dorazíme“. A opravdu má Bob autoritu. Soupeř se okamžitě dotáhl. Ale s tou autoritou to není zase až tak horké, soupeře jsme nedorazili. Odešel nám přítah, že by alkohol? Taky soupeřův ústřední smečař začal vyzrávat na naše bloky a navíc: „ Vojto, ten poslední lehký servis do autu?“… a šlo se do tiebreaku. Ten nezačal dobře a strany jsme měnili za stavu 3:8 pro soupeře. Ale závazek je závazek. David, Kuba a Soki se nebáli těžce servírovat i nějaký ten blok se zadařil… a závazek splněn! Zvítězili jsme a zápas byl výborný.

Chválím celý tým za bojovnost a vytrvalost. Jmenovitě pak aspoň Kubu za lahev, závazek, servis. Boba za to, že překonal zdravotní problémy a jeho bloky v prvním setu byly excelentní, Davida za servis a útok z účka.

Na závěr praktická poznámka. Láhev alkoholu 0,7l je na zápas moc. Pak musíme hrát 5 setů. Myslím že 0,5l je tak akorát.

První překážka byl správce haly, který nás nechtěl pustit dovnitř. Prý nemáme na dnešek halu objednanou. Nicméně jsme se vetřeli dovnitř a hned otevřeli lahvinku na Karla. Nálada se zvedla, správce se nechal přesvědčit na „přesčas“ a my jsme mohli zápas odehrát..

První set proběhl celkem hladce a tak mohla lahvinka dále kolovat. Neprozřetelně jsme vystřídali dva hráče a ejhle ukázalo se, že jsme na horší straně. Začali jsme prohrávat a to až o 7 bodů. Tajm jsme si brali za stavu 2:8 a ubezpečili se, že opravdu chceme vyhrát. Trpělivě jsme stahovali a zejména David M. svým servisem ukrojil značnou část soupeřova náskoku. Do koncovky už jsme šli o bodík před soupeřem a prvním blokem v zápase ukončili druhý set. Třetí už byl podobně jako první zcela v naši režii. Nicméně zápas ukončil esem hráč, který měl 100% úspěšnost a při každém dotyku s míčem bodoval v náš prospěch. Shodou okolností to byl i oslavenec :).

Pochvala družstvu za pozitivní atmosféru a Davidovi hlavně za servis. Tentokrát se nám ale moc nedařilo blokovat.

Po zápase jsme předali výroční dres Petrovi Slavíkovi.

Sešli jsme se v předvečer státního svátku a většina z nás už měla volno i od volejbalu. Navíc všichni naši blokaři odjeli asi do Prahy v očekávání, že obdrží státní vyznamenání za zásluhy. My co jsme zůstali teda žádné vyznamenání nezasloužíme. Soupeř v hojném počtu i s posilami nás přejel. Když už se nám podařilo nějaký ten bod uhrát, nedali jsme servis a se skloněnými hlavami jsme dokráčeli k porážce. Jen ve třetím setu jsme se soupeři přiblížili, ale koncovku jsme pokazili.

Na takový zápas musíme buď rychle zapomenout, nebo naopak si dobře zapamatovat, jak hrát nemáme. 

S nadupaným týmem a bouřlivé podpory z lavičky jsme doufali v nějaké body. Nakonec to bylo jednodušší než jsme si myslely a po hladkém průběhu a našem přesvědčivém výkonu jsme si odvezly celé tři body! A to je něco - to se nám od začátku sezóny povedlo jen jednou (3:1 proti Porubě A) a potom dva tie-breaky, ze kterých jsme si odvezly celkem 3 body.

Ke smůle všech děvčat si na dnešní zápas vybrala kapitánka Marťa svou nepřítomnost (to se stává zhruba jednou za Uherský rok). Důsledkem toho se samozvaná kapitánka Renata ujala nebohého týmu a začala na něj aplikovat metodu bič, bič, bič a prosecco. K překvapení všech to velmi dobře fungovalo. Marťa má ten tým dobře vychovanej! První set jsme tak povzbuzeny bublinkami zvládly vyhrát celkem rychle. Ve druhém však prozatimní kapitánka udělala velkou chybu – náznakem, mezi serií nadávek, tým pochválila. Okamžitě došlo k hernímu útlumu, navíc bublinky začaly vyprchávat. Bylo proto třeba svolat timeout. Náplň byla jasná – zdrbat všechny na dvě doby! A ejhle, po návratu na kurt se vše zase v dobré začalo obracet. Pod občasnou palbou kapitánčiných nadávek jsme tak pohodově dohrály druhý i třetí set. Takže tvrdě se na ně musí, víme!?!

Sešli jsme se v podobné sestavě jako proti Polance a tak jsem byl pln optimismu. Navíc se do vratimovské sokolovny vchází přes hospodu a tak byl dobrý pocit ještě umocněn. Domácí to mají vychytané. Z výčepu přímo do tělocvičny. A jeden půllitr nám jako bonus ze startu vylili přímo do tašek na pódiu. Bohužel my jsme abstinovali. Jednak nás bylo spoustu řidičů a jednak nikdo nedonesl láhev. To možná bylo hlavní příčinou toho, že naše hra byla zpočátku bídná. První set jsme zachránili až v koncovce, kdy jsme si dvakrát vystřídali setboly. Jestliže byl první set bídný, tak druhý set byl vysloveně tragický. Jediné co nám šlo byly útrpné pohledy kdo za to může… a soupeř nám po zásluze udělil lekci. Nevím co se stalo při výměně stran, ale my jsme zvedli hlavu a soupeři se už nedařilo vše na co sáhnul. Zlepšili jsme bloky, pole a Kuba spolehlivě pokládal útoky. K němu se přidal i Vojta. Sety jsme dohráli vítězně, i když ke konci to bylo až moc bohorovné, takže soupeř snižoval. Ještěže jsme měli do koncovky trumf na střídání :).
Pochválil bych Kubu. Spolehlivě útočil, dobře servíroval a měl dobré pole. V útoku se ve 3. setu chytl i Vojta, který navíc šířil optimismus i v době kdy se nám nedařilo. Naopak nám vůbec nešel útok středem. Blokaři se nějak nemohli potkat s balonem.

Na první zápas nového ročníku jsme se sešli v 11 a lavička byla plná. O týden dříve jsme měli místo odloženého zápasu trénink a bylo nás pět. To by na lavičce nemusel nikdo sedět. No nic. Dali jsme si ještě Vildův Jägermeister a šli jsme na to. Začali jsme dobře a při Sokiho servisu jsme vedli 9:0. I když se v jednu chvíli náskok povážlivě ztenčil, nakonec jsme set přesvědčivě vyhráli. Soupeř bodoval převážně úlivkami a našimi chybami. Poprvé se dostal do vedení až v nejvyrovnanějším třetím setu, ale to nemělo dlouhého trvání. A protože jsme měli ještě půl hoďky čas, zahráli jsme ještě čtvrtý set a i ten jsme vyhráli. Takže vlastně celkový výsledek byl 4:0. Ale to mi nějak systém nesežral a trval na výsledku 3:0. 
Nakonec jsme předali narozeninový dres Davidovi.
Pochválil bych všechny za účast. Vyzdvihl bych Sokiho za servis, Vojtu za útok a Karlose za N´gapetovku – přihrávku místo - smeče čímž překvapil nejen soupeře. 

Dne 19.9. 2022 se rozšířila volejbalová rodinka o Aničku Kubínkovou. Porodní míry jsou 3,5 kg a 50 cm. Gratulujeme!

První zápas sezóny! S nadšením a skvělou fyzičkou se scházíme v neuvěřitelném počtu 7 hráček, to se nám v minulé sezóně nepodařilo několik měsíců. Čeká nás soupeř, s nímž si vždy sáhneme na dno svých sil (fyzických i psychických), a ne vždy to pro nás skončí vítězně. Motivace nám rozhodně nechybí, a to zejména díky Proseccu, které přinesla Olinka. Seznamujeme se s novou halou v Nové Bělé a zjišťujeme, že místa pro podání je opravdu málo. Rozhodčí nám dokonce povoluje přešlapy. Mirka nás instruuje, že každý balón tady spadne do hřiště, nebo narazí do zdi. S veselou náladou (jak jinak po vypitém Proseccu) nastupujeme do prvního setu odhodlány vyhrát 3:0. Kapitánka Marťa nás instruuje hláškou z Pelíšků: „Holky, hlavně potichu a rychle!“ Začínáme skvěle, body získáváme až podezřele snadno. Vedení si udržíme po celý set a se slušnou rezervou a značným překvapením vyhráváme.
V druhém setu nám trochu dochází dech a nedaří se nám soupeře dotáhnout, přesto dál bojujeme. Já zběsile fandím na střídačce. Držíme se v závěsu zuby nehty, a to hlavně díky kouzelné levačce Olinky, má 100% úspěšnost. A pak to přijde, koncovka a na servis nastupuje Irča. Nadhazuje si balón, jakoby právě spatřila tyranosaura rexe. Zázrakem vyškrábne podání zpod ramene a zasadí soupeři eso! Další podání stále doprovází nejistý nadhoz, o to větší problémy mají protihráčky s příjmem. Body se nám jen sypou a my otáčíme skóre a vítězíme i v druhém setu!
Nastupujeme do třetího setu a je nám jasné, že máme nečekanou příležitost ukončit souboj s Vratimovem rychle a zběsile. Verča sice nechce domů dřív, než děti usnou, přesto tým podrží a její luxusní nahrávky létají vzduchem. Jednou to zabije Marcelka, jindy já nebo Olinka, a nám stoupá adrenalin v krvi. Je to nelítostný souboj, v němž se chvíli daří nám, chvíli soupeři. Od sítě s otevřenými ústy pozorujeme, jak Mirka dosáhne téměř rychlosti světla a vybere ztracený balón a Olinka na zadní čáře vleže ze země pošle balón až k soupeřkám. Ty nevěří vlastním očím. Už jen pro tento zákrok si zasloužíme vyhrát, jinak neexistuje spravedlnost (nebo Bůh?)! A opravdu, po dlouhých výměnách a urputném boji udržíme vedení i ve třetím setu a s hlasitým pokřikem (promiň Marti, tvůj pokyn: „hlavně potichu“ jsme nezvládly dodržet) vítězíme 3:0!!!

„Peggy, oni s tebou všichni počítají. Začíná to v pátek 2.9. a končí v neděli 4.9. Bude to jízda, tak to ber vážně!“ Na Kaču je fakt spoleh, něco jsem plácla na povolejbalovém pivu a už jsem v základu Snajprů. „Nezapomeň vzít myslivce“ zní poslední instrukce a už si to upaluju s Fučou, Arnym a Kačou na Morávku do areálu, kde jsem kdysi prožila úchvatnou dovolenou, takže vzpomínky jen jedou. Tam už na nás čekal Soki. Michal Borek se Šnečkem přijedou ráno autem.

Večerní zahřívací kolo u baru, u kytary a moudrých keců je za námi a ráno čilí jak rybičky zahajujeme první zápas turnaje. Jako správní Jánošíci v sestavě Kača, Peggy, Soki, Míša, Fuča a Arny darujeme první set družstvu, které bychom fakt měli porazit – Kalíšky II, v poměru 16:20. V druhém setu vítězíme 20:9, takže vstupujeme do dění s jedním bodem. Po tomto zápase přijeli na kolech Víťa (elektrokolo) a David (šlapací kolo). Další zápas s Venca teamem se kluci nějak prostřídali, nahrávačky to mají jisté na celou dobu. Tento zápas vyhráváme 2:0 (20:18, 20:13).

Pak se na nás vytasili Rumotour Rebels a znechutili nám volejbal obratem ze stavu 12:18 na 20:19 pro ně. No fuj, měli jsme je na lopatě. Abychom si podrželi lajnu, druhý set jim darujeme opět 20:19, ale to jsme vedli jen 16:18 Nevím, že by nervy? Nebo chuť na vepřový steak?

Po obědě místo siesty nás vyzývá další družstvo Kalíšků I. Po tomto už budou jen dva zápasy, to zvládneme. Remizovali jsme 1:1 s prohrou v první setu 17:20 a výhrou v druhém setu 20:9.

Předposlední zápas hrajeme s Turborumem - Rumotour seniors. Zvítězili jsme 2:0 . První set byl o síle vůle, sluníčko pralo do očí jak sedlák cepem, že ani tři sluneční brýle na sobě by nepomohly k vidění míče. Nakonec jsme dotáhli vedení soupeře a set ukončili  20:18 – pěkný nervák. Druhý set už byl v pohodě, slunko trápilo soupeře a konečným smečem ze středu Arny ukončil set na 20:10.

V posledním zápase porážíme jasné vítěze turnaje Sluníčka 2:0. První set se opět trápíme proti ostrému, pomalu klonícímu se sluníčku k západu, dotahujeme náskok soupeře a šťastně jsme si vydechli při posledním míči, kterým jsme set vyhráli 20:19. I když v druhém setu se trochu sluníčko schovávalo v dáli za stromy, takže to měl soupeř trochu lehčí, než my v prvním setu, jsme hráli klidněji, stále jsme si udržovali bodový náskok a dotáhli jsme to do vítězného konce 20:16.                                                                                     

A tím zamotáváme tabulku tak, že nás Karlos proklíná ještě večer. V každém případě, můj první start na Morávce nám vynesl třetí místo a spokojené pocity.

Po vyhlášení výsledků část mužstev odjela domů a zbytek se po večeři dobře bavil, za barem zaskakoval za majitelku Pavlínku na střídačku Fuča a Karlos a měli se co otáčet, neboť do korůpění vytočily dva sudy piva, zlikvidovali veškerý šnaps a k tomu se dopily i tekuté výhry a zásoby. Jedna raritka – i přes velké přemlouvání Víťi, ať už večer na kole nejede sám domů, si nedal říct a po 21 hod s mírně rozšířenými zorničkami vyrazil. Naštěstí bez újmy na zdraví šťastně dorazil domů. V neděli po snídani jsme pomohli Pavlínce vyměnit ložní prádlo a dle stavu řidičů postupně odjížděli domů.
Děkuji za pěkný zážitek, skvělou organizaci, milou společnost a za celou sobotu plnou mého milovaného volejbalu.

Ahoj příští rok.