Den dětí jsme započali deštivým počasím. Však díky víře všech účastníků beach volejbalového turnaje ve slunečné počasí, se dešťové kapky zalekly a my jsme strávili několik hodin sportem, který milujeme.

Ve společnosti hráčů:  Bob, Eva a Kuba Bohoňci, Jirka a Anička Kučerovi, Pavlína, Honza a Adéla Podzemští, Karel a Kuba Luňáčci, Zuzka Šolcová & David Caroll jsme si zahráli tak, jak jsme jen mohli a do poslední minuty jsme dávali zabrat písečnému povrchu. Lucka Podzemská nám dělala společnost v podobě badmintonu a občas nahradila rozhodčího.

Po skončení turnaje jsme se přemístili k Podzemským domů a najedli jsme se špekáčků, melounu a buchty. Všichni si přišli také na svůj podíl poličského soudku piva. Na druhou fázi se k nám připojili Vilda, David a Ilona Kubovští & Yvona Luňáčková. Mládež se zabavila hraním šipek, lukostřelbou a deskovými hrami, zatímco dospělí poměřovali své znalosti ve vědomostní hře Desítka.

Při hlasování, co podniknout na závěr sezóny, téměř jednohlasně vyhrála varianta beach volejbalu jako závěrečná akce.  Bowling byl také ve hře, ale ten jsme nakonec odložily na jinou příležitost :-).

Poprvé jsme se tak sešly mimo halu, po začátečních rozpacích ve trojičkách, kdy jsme se nějak nemohly dostat do hry, jsme se rozdělily do dvojic a volejbal už se přiblížil hře zkušených hráček J. Hrály jsme asi 45minut a pak nás z hřiště vyhnal prudký déšť. Daly jsme si osvěžení v místní hospůdce, déšť se přehnal a naskočily jsme na hřiště na dalších 45minut. Nakonec jsme si dobře zahrály, pobavily se při večerním posezení u tvarůžků, pečeného kolena, topinek… Musím říct, že to byla podařená akce, na které jsem měla příležitost se více seznámit s některými holkami, se kterými jsem strávila jen pár hodin na hřišti v soutěži, kdy není čas si něco o sobě říct. Mrzí mě, že jsem se dozvěděla, že Marťa nás opustí z důvodu stěhování. Přijdeme o kvalitní hráčku i člověka, kterých se po světě netoulá moc…:-/. Martině přeji hodně štěstí v jejím novém domově a dobrý volejbalový team, kde bude spokojená J. Všem ostatním přeji vydařené léto s pěknými zážitky a se spoustou slunečných dní J.

Poslední zápas sezóny, karty, body, i medaile už jsou rozdané, maximálně můžeme uhájit čtvrté místo – myslíme si… Tak si pojďme před létem ještě hezky pinknout! Bohumín přijel v omlazené sestavě, my jsme omladily aspoň fanoušky (Ajčina family jela). Hrálo se tak trochu vlažně, až to vypadalo, že soupeřky snad ani nechtějí dokázat, že to letošní první místo mají právem. Pak si ale zřejmě uvědomily, že z celého utkání je pořizován kamerový záznam. A v televizi nikdo nechce vypadat zdechle, že!  Výměny se začaly prodlužovat, výskoky zvyšovat, servis přitvrzovat. My jsme ale přeci jen to podání měly lepší. Dařily se nám šňůry a především kvalitním načasováním timeoutů jsme i zvítězily! Hezké to bylo - sklidíme síť, stůl, míče, odešleme výsledek...a…jsme nakonec T Ř E T Í!!! Sice máme stejně bodů, jako Polanka, ale díky lepšímu skóre jsme uhájily již potřetí bednu. Tak to je pecinda :). Díky týme! Tak teď už jen do podzimu neusnout na vavřínech a léto obětovat tvrdé přípravě ;).

Na začátek hracího dne jsme oslavily krásné Martino jubileum. Ta holka snad nestárne! Dostala pravou kapitánskou pásku, takže konečně je naší vůdkyní i oficiálně. Jen ještě musí vychytat, kde ji bude nosit – krk ani čelo se moc neosvědčili. Mezitím jsme řešily i další problém, a to nevyzvednutý kelímek Prosecca. Verča se sice na zápas přihlásila, ale k příchodu nedošlo, takže co s kelímkem navíc? No ztratil se jak nic :).

Se začátkem zápasu se však naštěstí neztratila předherní pohoda. Hra byla luxusní na obou stranách. Hrálo se dynamicky, chytře i hodně útočně. Ale zároveň se nepřiznávaly teče, a o autu/dobrém míči na čáru rozhodovalo hlavně větší radování. Za chvíli jsme tomuto systému přišly na kloub a pak už to odsýpalo jedna radost. Teda vlastně dvě radosti. Zápas měl totiž velmi netradiční závěr, kdy jsme musely vyhrát hned dvakrát. První vítězství za stavu 24:20 nám totiž nebylo uznáno. Rozhodčí pískl, Marcelka dala eso, soupeřky se za ním nestačily ani otočit. A tak šly za rozhodčím, že ještě nebyly připravené a podání se muselo opakovat. Zajímavý postup, zkusíme taky někdy použít. Naštěstí nás to nerozhodilo a druhý matchball za stavu 24:23 byl už uznán bez výhrad. Hezké to bylo!

Raz, dva, tři (sety). Tak rychlé to bylo. Soupeřkám se nedařilo nic, atak jsme ani pořádně nezahřály naši novou spoluhráčku Terku. Tak snad nenabyde dojmu, že je to vždycky takhle jednoduché! Tentokrát se prostě dařilo. A ty dvě prosecca, které u toho padly, na to URČITĚ neměly žádný vliv…

Zahájení zápasu provázelo naše značné rozčarování. Po intenzivním vyjednávání o zrušení zápasu ze strany Polanky jsme byly trochu v šoku, když soupeřky nastoupily v počtu DEVĚT. Nejspíš chtěly původně hrát třeba ve dvaceti a tak zvažovaly přeložení… No nic, pro příště méně administrativy a více hraní! A protože hráček bylo tedy akorát, tak už bylo možné naskočit do vlaku, který se dnes jmenoval „kdo lije, ten vede“. My jsme sice lily dost (tentokrát jsme zapíjeli novou Irčinu vnučku), ale Polanka lila účinněji. Soupeřky využívaly všechna náměstíčka, která u nás byla. Zároveň na ně neplatily naše smeče do postavení, protože to vždycky měly. A tak si Polanka došla pro pohodové vítězství 3:0. Následný návrh na přeložení tohoto zápasu (tentokrát z naší strany) již překvapivě nebyl brán v potaz…

Náš předposlední zápas této sezóny sliboval skvělou hru, na kterou jsme dorazily v počtu 7 statečných a fanouškovskou základnu zastupovala Bája a její dětským hláskem fandění "Svině do toho" obstáravalo zvukovou kulisu celého zápasu.

Na úvod nám rozhodčí ukázal, že má žlutou i červenou kartu, což soupeřky správně vyhodnotily směrem k sobě a utkání se odehrávalo v mimořádně pohodové atmosféře. První a druhý set měl stejný průběh, začátek nám utekl, pak se nám podařilo dostat Lucku na servis, ta stáhla, popř. vyrovnala a následně jsme ujely o parník. Třetí set nám začal stejně, ale zde si to holky z Vratimova pohlídaly a dokázaly tento set získat na svou stranu. Před třetím jsem své spoluhráčky upozornila, že jednoduchý cukr v krvi mé dcery a jejich jediného fanouška ubývá a zítra musí do školky. Holky to vzaly zodpovědně a od začátku do konce jsme Vratimov k ničemu nepustily a 3 bludišťáci jdou zaslouženě za námi.

Holky díky, za skvělou hru a pohodovou partu.

Na Číča Cupu se sešlo 8 družstev a Rumíci vybojovali krásné páté místo.

Sešli jsme se v hojném počtu ještě před oficiálním časem srazu (se záměrem v klidu se převléknout a poctivě rozcvičit), abychom se záhy dozvěděli, že před námi mají ještě trénink budoucí fotbalové legendy a není se kde převléknout. Tak jsme stáli před obsazenou šatnou a přemítali nad nesmrtelností chrousta, když v tom dorazil Kuba spasitel s krásným sixpackem populárního nápoje typického svou hořkou chutí. Při blaženém pocucávání jsme z balkónku spatřili zbloudilou ovci, která se bokem již rozcvičovala. Gestikulací nám bylo naznačeno, že jsme paka a volná šatna je dole.

Jelikož si byl soupeř vědom našich herních kvalit, tak pořádně zatopil pod kotlem ještě před samotným zápasem, abychom se zapotili, protože by jinak hrozilo, že bychom mohli naše dresy použít bez praní i na další zápas. Takže i přes naprosto klidnou hru, kdy se každý blýsknul nějakou bodovou šňůrou, jsme do šatny odcházeli naprosto splaveni (nechtěl bych platit náklady za vytápění). Určitě je na místě pochválit Arnošta, který blokoval a pokládal balony, jako kdyby mu bylo zase dvacet.

Aby nám to soupeř alespoň trochu vrátil, tak se některým z nás utřel do ručníků, ale po takovém vítězství už nás ten den nemohlo nic rozhodit.

K zápasu jsme se sjížděli do bohumínské haly postupně. Někteří přijeli včas i na to, aby stačili načichnout cigaretovým kouřem v místní osvěžovně, některým se naopak podařilo dorazit až těsně před úvodním hvizdem zápasu. A tak nás nakonec bylo devět, což je na naše poměry velmi pěkné číslo.
Zápas začal z naší strany trochu nervózně, nemohli jsme se sžít s halou, soupeř dobře blokoval a v poli taky posbíral dost balónů. Vypadalo to, že má navrch, ale vždy, když nám začal bodově utíkat, jsme se vzchopili a zase se dotáhli. Navíc před koncovkou jsme se dostali do mírného vedení a nakonec i vyhráli.
Do druhého setu jsme prostřídali, na smeč šel místo Vojty Ríša a na blok místo Džjury Aleš. Na průběh to ale moc vliv nemělo. Opět jsme nejdříve povolovali, abychom vzápětí mohli zase přitáhnout, a tak to šlo až do koncovky. Těsně před ní během jedné výměny vyděsil všechny v hale svým pádem z empajru, teda švédské bedny, pan rozhodčí; let i přistání nicméně zvládl více než bravurně, a ještě při vstávání na nohy již pískal nový míč. A tím začala přetahovaná o každý balón, až do stavu 27:26 jsme opakovaně odvraceli setbol, nicméně pokaždé úspěšně, a nakonec jsme vše otočili v náš prospěch a vyhráli 27:29.
"Nešťastný" konec druhé sady se v té třetí projevil na morálu domácích, ti začali více diskutovat s rozhodčím než hrát. Navíc my jsme jim již naší pohodovou hrou nedali šanci se znovu vzpamatovat a set, a tím i celý zápas, suverénně vyhráli.
Díky všem za hojnou účast a bojovného ducha, zejména ve chvílích, kdy se úplně nedařilo. A když bylo úplně nejhůř, začal podávat David a svými ranami nás zase vrátil do hry.

Nová Bělá, nová hala, nová přátelství – chtělo by se říct! Ale ne, s tímhle soupeřem (tedy spíše jeho realizačním týmem) to znova trochu dřelo…

Proto jsme to hned na začátku preventivně trochu promazaly. Naše osvědčené Prossecové mazadlo mělo tentokrát několik funkcí. Jednak bylo třeba pořádně zapít Kájiny dvojčecí holky a jednak Iren oslavila další 18tiny! Tato část zápasu proběhla na jedničku, tak jsme získanou pohodičku zkusily přenést do hry. A první dva sety se to dařilo perfektně! Chladná hlava v koncovkách nás dovedla k vedení 2:0. Pak se ale něco zlomilo. Naštěstí to nebylo soupeřčino koleno, které snad bude jen vyvrtnuté. Ani Verčin palec, který snad bude jen naražený. Bylo to něco v nás! A taky něco, co přimělo trenéra Bělé nesmyslně rozhodovat o míčích v zámezí po celé ploše tělocvičny. Ano, při hře sice byl přítomný i rozhodčí, ale ten jen bezmocně pískal, jak si trenér Bělé pískal. S lítostí jsme taky sledovaly, že od minulého zápasu sice došlo k velkému zlepšení hry mladých Bělanek (měly fakt supr pole a nečitelné rychloútoky z různých pozic), ale lekce slušného chování ještě stále zařazena nebyla. Dokud se nenaučím pravidla, tak na soupeřky nepokřikuju, že!?! I to zdravení by se občas hodilo. No nic, další dva sety jsme prohrály, ale tiebreak byl zase jednoznačně náš. Do příště vyladíme postavení, protože jsme byly tak moc flexibilní a univerzální, až nám to úplně nepomáhalo. Na závěr jsme ještě v šatně natrénovaly oslavu Marcelčiných narozenin. Takže až je bude skutečně mít, jsme připravené. Tak snad nám nedá tím novým bičíkem na zadek…

Do prvního setu zůstal na lavičce Vojta. Začátek setu byl vyrovnaný tak do stavu 6:5 pro soupeře. Pak na nás padla nějaká smradlavá zašpiněná deka, soupeř bodoval, my kazili a byli jsme tak trochu jako v limbu. I přes povzbuzování to nešlo a set jsme prohráli 16:25.

Do druhého setu šel na smeč Vojta, Alda se přesunul na blok a na střídačku si šel oddychnout Džura. Na začátku setu nám soupeř utekl o tři body, ale nás to nezlomilo a první set se na nás psychicky nepodepsal. Začalo se dařit, dotáhli jsme se bodově a pak boj pokračoval střídavě o každý bod. Koncovka se nám povedla a soupeř si bral oddechový čas za stavu 23:22 a 24: 22 pro nás, který mu vyšel, srovnal na 24:24, ujal se vedení 25:24. Kupodivu nás to nesložilo, srovnali jsme a vyhráli set 27:25.

Do třetího setu se na blok vrátil Džura a sednout si šel Alda. Opět se bojovalo o každý bod, ale stále jsme si udržovali dvou až tříbodový náskok, který ale soupeř stáhnul a stav v koncovce byl 22:22. Další náš získaný bod byl tak trochu šťastný, rozhodčí VŠBákům písknul tahaný míč pod sítí a přiznal nám bod. A nastala chvíle vzrušeného debatování s rozhodčím, s připomínkou že takové míče rozhodčí nechávají hrát i v extralize a pod. Po chvíli třenic se po odpískání podání podařilo soupeřům stav srovnat na 23:23 a opět tu byla vypjatá koncovka, kterou jsme zvládli lépe a set vyhráli 25:23.

Do čtvrtého setu jsme šli v nezměněné sestavě, jen Arnymu pomalu odcházel hlas. Kluci nastupovali s odhodláním tento set vyhrát a začátek tomu napovídal a stále jsme si udržovali dostatečný bodový náskok a soupeři nepomohl ani jeden oddechový stav, který si bral za nepříznivého stavu 13:17 a 15.21. Zdálo se, že je vymalováno, ale kde žé - na rozdíl od soupeře se nám přestalo dařit v útoku i obraně a museli jsme brát oddechový čas my za stavu 22:21. A teď začala urputná bitva o každý bod, jednou jsme vedli my a podruhé soupeř a Arny dával hlasivkám pořádně při povzbuzování zahulit ,hlavně se překonával od stavu 24:24. Jeho povzbuzování doplněné Zuzčiným a excelentní závěr byl toho příčinou, že ve čtvrtém setu vítězíme 26:24 a celkově 3:1. Radostí z vítězství jsme si společně v kolečku poskákali a soupeř naštvaně odcházel s pocitem křivdy z průběhu koncovky třetího setu.

Jelikož jsme zodpovědný tým, již několik dní před termínem utkání jsme si ověřovaly, kolik nás na zápas dojde, přičemž byla zjištěna nepřesvědčivá bilance: jedna namožená záda, jedno nefunkční rameno, jedny (moje) téměř nefunkční plíce a naše opora týmu, Marcelka, na antibiotikách. No nic, nenechaly jsme se zastrašit a před zápasem jsme se posilnily, ostatně jako vždy, alkoholem. Vítězství nám hned přišlo reálnější, byť se na našem zdravotním stavu nic nezlepšilo.
Do utkání jsme vstoupily trochu rozpačitě. Ačkoliv byly soupeřky tabulkově slabší, panoval na naší straně zmatek doplňovaný o salvy mého dunivého kašle, a tak se bojovalo o každý bod. Naštěstí nás podrželo silné podání a my se postupně dostaly do své hry a slušného vedení. Ve chvíli, kdy Marcelka předvedla neuvěřitelný bloko-smeč, rozhodila soupeřky natolik, že téměř nebyly schopné bránit se našim nepřesným útokům. Popravdě ani jejich trenér si s naší nevyzpytatelnou hrou nevěděl rady. Zakončení prvního setu již měla ve svých rukou Ája a její nehratelný servis.
První set jsme získaly, nicméně mé plíce začaly stávkovat, a tak do druhého setu nastoupila Miruška a Ája díky své univerzálnosti (ano i na bloku si ji umíme představit) si šla zasmečovat. Začátek druhého setu byl z naší strany opět trochu rozpačitý a se soupeřkami jsme se přetahovaly o vedení. Martinka, jako správná kapitánka, svým spoluhráčkám při příjmu dokázala přesně ukázat, kam v hřišti dopadne podání soupeře, aniž by se ho některá z nás stihla dotknout. Miruška jen bezradně sledovala balón, který by jistě zvládla zahrát, kdyby nebylo oněch bolavých zad. Naštěstí zafungovaly naše skvělé blokařky a nahrávačská posila na smeči se ukázala jako velmi silný článek. Sázely jsme jeden bod za druhým a závěr setu již byl opět v režii Áji a jejího brutálního podání. Druhý set byl v kapse.
Protože se mi podařilo dostat do plic trochu vzduchu, prostřídaly jsme opět složení a vrhly se do třetího setu s touhou zápas co nejrychleji ukončit (nejsme už nejmladší že). Nutno říct, že pokud si soupeřky myslely, že polevíme, tak se krutě zmýlily. Naše servisy byly drtivé, smeče získaly na důraznosti. Neměly šanci, přesto neztrácely elán a vrhaly se snaživě za každým balónem. Smrtící ránu jim ovšem zasadila Ája, která projevila svou, pro nás doposud neznámou, bezcitnou stránku, a ve chvíli, kdy se soupeřkám podařilo v poli vybrat v podstatě nehratelný balón a všechny byly v pohybu, aby situaci zachránily, Ája s ledovým klidem (hodným Kleopatry, když trávila svého bratra Ptolemája) zahrála prsty přímo na náměstíčko soupeřek. Poprava byla dokonána! Zbývalo ještě několik bodů k vítězství, ale shodly jsme se, že tento okamžik vzal soupeřkám poslední vítr z plachet, a my jsme bezpečně vyhrály náš první zápas v jarní části.

Po jednom jediném tréninku v lednu jsme nastoupili proti VAM Havířov dnes u nás jako domácí tým, který nás v prvním zápase porazil 3:2. Ještě dva dny před zápasem to vypadalo, že na bloku bude muset hrát Arnošt. Část i s ním potvrdilo 6 borců. Nemusel, nakonec jsme se sešli v devíti.

Do prvního setu nastoupil Bob, Vojta, Soki, Dejv, Kuba a Karlos s odhodláním, že soupeři oplatíme porážku. Začátek setu nám ale utekl a soupeř vedl 6:2. Vojta si nesedl na náhře se Sokim a 3 x zasmečoval úspěšně, ale do pásky. Ani nahrávky na střed Bobovi jaksi moc nevycházeli. Poté se hra vyrovnala a přetahovali jsme se o každý bod. Od stavu 21:21 začal bodovat soupeř a za stavu 21:23 vystřídal Vojtu Ríša. Ještě jsme bojovali co to šlo, ale koncovka se lépe povedla soupeři a prohráli jsme 1 set 23:25.

Do druhého setu nastupujeme s odhodláním, že se o výsledek popereme ze všech sil. Na lavičce po domluvě o pauze po prvním setu zůstal Vojta a Aleš a s nimi ze všech sil povzbuzující Arnošt. Boj byl o každý míč a vedení se střídalo až do stavu 7:7. Potom přišla naše chvilka, jejich bombardéři kazili víc než naši a za stavu 16:10 pro nás střídali. Nepomohlo jim to a my v pohodě a pěknou hrou dotáhli 2 set do vítězného konce 25:11.

Opět v oddechové části mezi sety jsme si vytýčili koncový cíl, že soupeři už nepovolíme vyhrát žádný set a v nezměněné sestavě jdeme vstříc vytčenému cíli. Ze začátku to byl opět vyrovnaný boj o každý bod, ale od stavu 4:3 pro nás začínáme soupeře trápit dobrou obranou i útokem, a za stavu 14:7 jsme přinutili soupeře si vzít tajmal a střídat. Obraz hry na hřišti se nezměnil a druhý tajm si soupeř bere za stavu 22:16 a začalo se jim dařit, my začali kazit a soupeř snížil stav utkání na 23:22. To naštvalo Kubu a neomylným smečem nás uklidnil a udělal pojistku na 24: 22 a dalším úspěšným smečem set ukončil Dejv a vyhráli jsme 25:22.

V pauze mezi sety jsme uklidnili rozbouřené hormony a s odhodláním nepřipustit pátý set jsme vlítli na soupeře, který se zpočátku jaksi nemohl vzpamatovat ze ztráty 3 setu. Vedli jsme 8:3, ale soupeř se nadechl a snížil na 11:9. Bereme si takticky tajmal , uklidnili jsme se a bod po bodu získali náskok na 17:11. To přinutilo Havířov k vybrání prvního tajmu a za stavu 19:11 ke střídání. My chtěli poslat na hřiště Aleše, ale ten řekl, ať si to kluci již dohrají, že dlouho nehrál a není rozcvičený. Takže v nezměněné soustavě a za bouřlivého povzbuzování lavičky set vyhráváme 25: 17.

Co dodat na závěr: odveta se nám povedla – paráda.

Na zápas nás mělo být v pohodě sedm, ale v 14,12 hod přišel mejl od Jirky, že ho střelilo v zádech daleko víc než před Starou Bělou, ani se nehne a nedorazí. Takže jsme zůstali na jednom blokaři a k případnému hraní se připravil Arny. Zápas jsme začali v neobvyklém postavení na druhém bloku s Karlem a všeobecně špatným začátkem. Soupeř nám utekl  až na 2:9. Pomalu jsme se začali vzpamatovávat z úvodního šoku a obrátili jsme stav na 10:9. V další části setu jsme si udržovali stav o tři až čtyři body pro nás a set nakonec vyhráli 25:20.

V druhém setu přišlo další překvápko. Soupeř se asi nevzpamatoval z obratu prvního setu a konec to byl pro ně asi krutý. Vyhráli jsme 25:8.

Třetí set a opět překvápko, ale tentokrát na naší straně. Soupeř se vzpamatoval, mi dělali chybu za chybou a asi to na place zajiskřilo, Naštěstí jsme soupeřův náskok zlikvidovali a od stavu 10:10 začala tahanice o každý bodík až do stavu 21:21. Tam se to zlomilo a set jsme dotáhli k vítězství 25:21 a poslední zápas podzimu vyhráli 3:0.

Představte si zápas jako horskou dráhu plnou vzestupů, pádů a nečekaných zvratů. Naši kluci získal první dva sety s takovou lehkostí, že byste si mysleli, že hrají proti skupině středoškoláků. Během toho však Vojta skončil s bolavou rukou v péči zkušených mediků ve zdravotnickém stanu.

Však pak nastal zvrat. Bohumín, pod tlakem možné porážky, se soustředil a začal hrát s novou vervou. Svinov se zdál být zaskočen tímto náhlým zlepšením a začal ztrácet svou původní jistotu. Napětí na hřišti dále eskalovalo, když kapitán Bohumína dostal červenou kartu za nevhodné komentáře vůči rozhodčímu jako je u nich již zvykem. Tento moment vyvolal mezi hráči a fanoušky silné emoce a zdálo se, že může zápas ovlivnit. Nicméně Bohumín i přes tuto nevýhodu dokázal udržet klid a soustředit se na hru.

Závěr zápasu byl pro Svinov hořký. Po tak slibném začátku a následné prohře 2:3 bylo cítit ve vzduchu zklamání, které dopadlo především na Davida, který musel těsně před koncem nečekaně vystřídat a utéct. Ale hej, to je sport - někdy slavíte, a jindy... no, utíkáte blít.

Doplnění Arnošta: Do 3 setu nastoupil Borec místo zraněného Vojty a šel na post blokaře a Karlos na smeč. Za stavu 8:9 pro soupeře vznikla debata mezi kapitánem Bohumína a rozhodčím a vyústilo to v červenou kartu a srovnání setu na 9:9. Od té chvíle soupeř vždy vedl, my to srovnávali do stavu 19:22 pro bohumín, kteý pak vedl 24 :19. Podařilo se nám srovnat na 24:24 a pak nastala tahanice o každý bod. Jednou jsme mohli set ukončit my, potom zase soupeř a tahanice byla do stavu 28:28. Potom soupeř zvýšil na 29:28 a pro nás smolným míčem set získal pro sebe. To nás rozhodilo, soupeři se začalo dařit jak na útoku, tak i v perfektním poli a v poklidu set vyhráli. V 5 setu byl soupeř opět lepší a za stavu 7:11 odešel z hřiště David jako blesk, nastoupit musel Vojta a set jsme jiož nedokázali zvrátit v náš prospěch. Po zápase jsme zjistili, že david seděl na WC s žaludeční nevolností a pobyl si tam i v době, kdy se kluci stačili osprchovat.

Poslední předvánoční zápas sliboval tuhý boj o průběžné druhé místo v tabulce. Proto jsme chtěly jet v neobvykle vysokém počtu osmi hráček. Jak už to však u nás bývá, než zápas začal, bylo nás už opět jenom 6 (snad se Ája s Gabi brzo vyzdraví!). Ale tak zkusíme zabojovat! Nic jsme nepodcenily a aplikovaly jsme rtěnku v tmavě rudém odstínu. Prosecco již bylo otevřené a tak se zdálo, že nic nebrání hezké hře. Nemohly jsme se však mýlit víc! Nejvíce namáhaným svalem byly nejspíš hlasivky, neboť jsme stále řvaly „mám“, ale nebylo to nic platné. Motaly jsme se jedna přes druhou. Ani to sviňské štěstí nestálo na naší straně. Až teprve ve třetím setu, kdy už Marťa bezradně vzala za stavu 6:14 toho dne šestý time-out, se konečně začalo dařit.  Pro fanoušky jsme tak hlavně dobrým servisem a obětavým běháním v poli, vybojovaly aspoň jeden set. V tom čtvrtém už však Polanka zase jasně ukázala, kdo je tady domácí a kdo má vytrénovanou základnu na několik generací dopředu. Prostě měly skvělé pole a tu výhru si zasloužily!

Byl to zápas jako na houpačce, ale kvůli zavřeným silnicím dobrodružství začalo už cestou do Nové Bělé, kde Šenov hraje. Přesto jsme se do tělocvičny dostali včas na to, abychom mohli sledovat správce haly, jak staví sako "domácím". Ti navíc nebyli komplet ještě ani v čase oficiálního začátku zápasu, takže jsme začínali později. To asi zapříčinilo naše přerozcvičení a možná tím nám první set unikl. Před druhým setem se na chvíli Kuba proměnil v trenéra a prohlásil, že buď musíme začít lépe sbírat míče v poli, nebo je pokládat, a že navrhuje to druhé, protože to první nám nejde. Sice tím soupeře velmi pobavil, nicméně my jsme si jeho pokyn vzali k srdci a další dva sety jsme suverénně vyhráli. Bohužel ve čtvrtém setu jsme trochu polevili a šenovští nás přehráli. V tie-breaku jsme si ale od začátku vybudovali náskok a ten udrželi až do konce.

Na úvod - svou premiéru, i když krátkou, si na tomto zápase odbyla Verča Klímová, která si šla zkusit "šáhnout na míč". Vzhledem k jejímu předchozímu dlouhodobému zranění byla nasazena i pojistka, a to formou LIBERA, na které se dobrovolně přihlásila Zuzka. No, vzhledem k tomu, že Verča se v prvním setu na hřišti nakonec moc necítila a nechtěla riskovat, tak Verča i Zuzka hrály pouze v prvním setu.

Zápas s Vratimovem sliboval zajímavé utkání. A tak se taky stalo - všechny sety byly velmi vyrovnané, my i soupeřky jsme se rvaly o každý jeden bod. Nicméně naše "sviňské štěstí" nás pro tento zápas zradilo a přešlo k soupeřkám. Ať jsme se snažily jakkoli, nešlo to - každý námi odražený balon padal daleko za postraní čáry, mnoho našich servisů i útoků padalo do těsného autu, když už byl útok do hřiště, soupeřky se po něm vrhaly jako piraně po snadné kořisti. U takových míčů, kdy už to vypadalo, že už to prostě musí spadnout, ozvalo se v tuto chvíli již "ne-sviňské" štěstí, tedy štěstí soupeřek - všechny takové míče jakoby zázrakem vytáhly a třetím a většinou velmi přesným odrazem (ano, odrazem, ne úderem) nás většinou natolik zaskočily, že z toho byl přímý bod.
Lze však říci, že ačkoli jsme opouštěly hřiště jako prohrávající tým, tak s hlavou vztyčenou po opravdu velké bitvě.

P.S. Doufám, že se nám naše štěstíčko brzy vrátí.

Poslední venkovní zápas této sezóny jsme odehrály proti Sokolu Stará Bělá B, který je nováčkem v naší soutěži. Už úvod mě dostal, kdy jsem na hřišti soupeřek poznala své dvě bývalé svěřenkyně z minivolejbalu a dorazila mě Janča Opic, která mi na to sdělila, že už jsem stará, ale nevypadám. Díky Jani, máš to u mě.

Zápas se do stavu 2:0 a 17:7 pro nás odvíjel opravdu pohodově. Tempo bylo klidné, my příliš sebevědomé a v té chvíli druhá strana udeřila. Ano, již milý čtenáři tušíš, kam mířím, fakt jsme ten set prohrály a to 24:26, přiznejme si, že zcela zaslouženě. Účko, na druhé straně, nás svým podáním rozebralo na prvočinitele.

Před čtvrtým setem jsme si jasně řekly, že žádný tiebreak nebude, bereme jen a pouze 3 bludišťáky a fičíme dom. A jak jsme řekly, tak jsme i udělaly. Na kurt nastoupil tým z prvních dvou setů a po menší přetahované ve střední části hry jsme zabraly, soupeřky zmátly nečekaným střídaním a vyhrály.

Dneska to bylo k vzteku. Občas jsme sice měli pár světlejších chvilek, ale vlastně nám od samého začátku soupeř unikal a my ho jenom marně naháněli. Většinou jsme byli pod dekou, až to vypadalo, jako bychom se na hřišti ani neviděli, nebo naopak viděli, ale poprvé (za sebe říkám, že mi pauza od února na formě moc nepřidala). Navrhuju na zápas rychle zapomenout. A příště přijít s lepší náladou a udržet si ji, i kdyby se ne vždycky mělo dařit.

Při příchodu do haly jsme znejistěly, jestli se opravdu bude hrát volejbal nebo jestli jsme omylem nevrazily na trénink fotbalistek. Protihráčky totiž dorazily v úctyhodném počtu 14ti kusů + trenér. Po prověření situace jsme honem rozbalily volejbalovou síť, ale začátek utkání byl přesto opožděn, neboť Bělá nebyla dostatečně rozcvičená. Chápu, v takovém počtu si člověk šáhne na balon jen jednou za čas, že. Pak už se ale hrálo ostošest. Trenér střídal, radil, pokřikoval, chvílemi přebíral i funkci rozhodčího, ale nestačilo to. Podařilo se nám uhájit vítězství bez ztráty bodu. Když porovnám přibližný součet věků hráček jednotlivých družstev (my cca 240 při šesti hráčkách, soupeřky cca 240 při čtrnácti hráčkách), je jasné, že dnes zvítězily zkušenosti. Holky z Bělé svoji šikovnost jednou určitě taky promění v body. Jen je škoda, že už v takhle mladém věku neumí přiznat dotek sítě nebo ani pořádně podat ruku a poděkovat za hezkou hru (namísto nevhodných komentářů k hlášení autů). Třeba to jen jejich mladý trenér ještě nestihl probrat a bude to náplní hned dalšího jejich tréninku!

První venkovní zápas této sezóny jsme odehrály proti Sokolu Poruba, který po rozpadu A, tedy zkušených, má pouze jeden tým, a to dravé mládí. V počtu sedmi jsme s úžasem sledovaly čtrnáct hráček na druhé straně, plus hráčky v „civilu“, které se už nevešly do zápisu a přišly fandit.

Zápas se odehrál v poklidném tempu, kdy největším vzrušením bylo střídaní na druhé straně palubovky. Trenér Poruby nám předvedl, že umí střídat a nebojí se toho. Tato skutečnost vynikla zvlášť v setu druhém, kdy kompletní šestka byla vyměněna tam a zpět, takže jsme si připadaly jak na Staromáku v pravé poledne a nové označení Poruby: Staromák, je definitivní.  My jsme oproti poslednímu vzájemnému zápasu změnily strategii a hrály vše na libero. Snažily jsme se hrát pestře, tvrdé smeče střídali ještě tvrdší zálivky. Zkoušely se také nové kombinace, třeba hrát trojku, když se zadní smečař teprve vracel na postavení. Popř. zvednout balón tak, aby spoluhráčka dokázala ocenit slova: „Máš to?“, pouze smíchem ze země. Ale ani tyto námi uměle vytvořené překážky nemohly zabránit zisku tří bludišťáků, které si zaslouženě odvážíme se Staromáku.

V druhém kole jsme na domácí palubovce přivítali posledního loňského soupeře z Polanky, kterému jsme měli co oplácet. Všichni na hřišti i mimo něj si uvědomovali, že musíme dát Arnoštovi dárek k narozeninám. A tak to i první dva sety vypadalo. V obou setech byl průběh vyrovnaný, ale jen do stavu 20:20. Pak se nám v obou případech podařilo koncovku strhnout na naši stranu.

Za stavu 2:0 jsme s obměněnou sestavou a optimismem nastoupili k třetímu setu. Na lavičce zůstali blokaři Bob s Karlosem. Místo nich naskočili Petr a Džura. Né, že by to byl špatný tah, ale soupeř využil naší nesehranosti a set si v koncovce vzal pro sebe.

Do čtvrtého setu jsme nastoupili s pokorou, ale hlavně s myšlenkou, že opravdu nechceme znovu hrát tie-break. Set byl vyrovnaný natolik, že se opět rozhodoval v koncovce, která ale vypadal spíš jako další set. Za stavu 29:29 se podařilo Bobovi a Sokimu, zablokovat nejproduktivnějšího, ale značně unaveného smečaře.

Historie se neptá a stav 3:1 byl dostatečnou náplastí, ale hlavně dárkem pro Arnošta k narozeninám.

Pochvala patří všem za vynikající výkon a výdrž. Hlavní pochvala však patří Karlovi za historicky první elektonický zápis, díky kterému jsme zvládli odehrát i jarní zápas s Polankou. Oficiální zápis ve VISu by 6:2. Díky Karle :)

Letošní sezónu jsme začaly tradiční prosecovskou štamprličkou na počest budoucí babičky Ireny. Po prázdninové pauze jsme měly radost, že se opět vidíme, takže jsme do zápasu vstoupily s dobrou náladou. Poprvé také nastoupila naše posila Andrejka, která určitě bude pro naši hru přínosem. Nikdy nepodceňujeme soupeře, ale Sokol nastoupil ve své mladistvé sestavě, takže naše zkušenosti diktovaly tempo hry. A taky Verča nás popoháněla, protože spěchala domů za nemocným dítkem.

Havířov přijel v silné sestavě s hráči z kraje i 2. ligy. Věkový průměr měl minimálně o 10 let menší. To nás však nemohlo zastavit k pokusu získat první body do tabulky. Na první zápas jsme se moc těšili a byli jsme hodně nabuzeni.
Všechny sety, kromě třetího, se odehrávaly v podobném duchu. Sety byly vyrovnané, každý bod byl důležitý. Ve třetím setu udělal soupeř dlouhou šňůru bodů, kterou jsme již nedokázali stáhnout. Vyrovnanou hrou jsme se dostali do tiebreaku, ve kterém jsme o pár bodů i vedli, nicméně soupeř povolal zpět střídajícího jejich nejlepšího hráče a těsným rozdílem jsme prohráli.
Pochvalu zaslouží všichni hráči za obětavou hru, krásné akce i kvalitní servis.

Tradiční soustředění (nevím teda už v čem) v krásném prostředí Beskyd pod Lysou. Jarda nám zase jako každý rok zpřístupnil svoji chatičku v Krásné. Pohoda, krásná příroda, bazén, oheň a klid a my s Kubou si opět udělali výlet na Lysou.