Poslední předvánoční zápas sliboval tuhý boj o průběžné druhé místo v tabulce. Proto jsme chtěly jet v neobvykle vysokém počtu osmi hráček. Jak už to však u nás bývá, než zápas začal, bylo nás už opět jenom 6 (snad se Ája s Gabi brzo vyzdraví!). Ale tak zkusíme zabojovat! Nic jsme nepodcenily a aplikovaly jsme rtěnku v tmavě rudém odstínu. Prosecco již bylo otevřené a tak se zdálo, že nic nebrání hezké hře. Nemohly jsme se však mýlit víc! Nejvíce namáhaným svalem byly nejspíš hlasivky, neboť jsme stále řvaly „mám“, ale nebylo to nic platné. Motaly jsme se jedna přes druhou. Ani to sviňské štěstí nestálo na naší straně. Až teprve ve třetím setu, kdy už Marťa bezradně vzala za stavu 6:14 toho dne šestý time-out, se konečně začalo dařit.  Pro fanoušky jsme tak hlavně dobrým servisem a obětavým běháním v poli, vybojovaly aspoň jeden set. V tom čtvrtém už však Polanka zase jasně ukázala, kdo je tady domácí a kdo má vytrénovanou základnu na několik generací dopředu. Prostě měly skvělé pole a tu výhru si zasloužily!

Byl to zápas jako na houpačce, ale kvůli zavřeným silnicím dobrodružství začalo už cestou do Nové Bělé, kde Šenov hraje. Přesto jsme se do tělocvičny dostali včas na to, abychom mohli sledovat správce haly, jak staví sako "domácím". Ti navíc nebyli komplet ještě ani v čase oficiálního začátku zápasu, takže jsme začínali později. To asi zapříčinilo naše přerozcvičení a možná tím nám první set unikl. Před druhým setem se na chvíli Kuba proměnil v trenéra a prohlásil, že buď musíme začít lépe sbírat míče v poli, nebo je pokládat, a že navrhuje to druhé, protože to první nám nejde. Sice tím soupeře velmi pobavil, nicméně my jsme si jeho pokyn vzali k srdci a další dva sety jsme suverénně vyhráli. Bohužel ve čtvrtém setu jsme trochu polevili a šenovští nás přehráli. V tie-breaku jsme si ale od začátku vybudovali náskok a ten udrželi až do konce.

Na úvod - svou premiéru, i když krátkou, si na tomto zápase odbyla Verča Klímová, která si šla zkusit "šáhnout na míč". Vzhledem k jejímu předchozímu dlouhodobému zranění byla nasazena i pojistka, a to formou LIBERA, na které se dobrovolně přihlásila Zuzka. No, vzhledem k tomu, že Verča se v prvním setu na hřišti nakonec moc necítila a nechtěla riskovat, tak Verča i Zuzka hrály pouze v prvním setu.

Zápas s Vratimovem sliboval zajímavé utkání. A tak se taky stalo - všechny sety byly velmi vyrovnané, my i soupeřky jsme se rvaly o každý jeden bod. Nicméně naše "sviňské štěstí" nás pro tento zápas zradilo a přešlo k soupeřkám. Ať jsme se snažily jakkoli, nešlo to - každý námi odražený balon padal daleko za postraní čáry, mnoho našich servisů i útoků padalo do těsného autu, když už byl útok do hřiště, soupeřky se po něm vrhaly jako piraně po snadné kořisti. U takových míčů, kdy už to vypadalo, že už to prostě musí spadnout, ozvalo se v tuto chvíli již "ne-sviňské" štěstí, tedy štěstí soupeřek - všechny takové míče jakoby zázrakem vytáhly a třetím a většinou velmi přesným odrazem (ano, odrazem, ne úderem) nás většinou natolik zaskočily, že z toho byl přímý bod.
Lze však říci, že ačkoli jsme opouštěly hřiště jako prohrávající tým, tak s hlavou vztyčenou po opravdu velké bitvě.

P.S. Doufám, že se nám naše štěstíčko brzy vrátí.

Poslední venkovní zápas této sezóny jsme odehrály proti Sokolu Stará Bělá B, který je nováčkem v naší soutěži. Už úvod mě dostal, kdy jsem na hřišti soupeřek poznala své dvě bývalé svěřenkyně z minivolejbalu a dorazila mě Janča Opic, která mi na to sdělila, že už jsem stará, ale nevypadám. Díky Jani, máš to u mě.

Zápas se do stavu 2:0 a 17:7 pro nás odvíjel opravdu pohodově. Tempo bylo klidné, my příliš sebevědomé a v té chvíli druhá strana udeřila. Ano, již milý čtenáři tušíš, kam mířím, fakt jsme ten set prohrály a to 24:26, přiznejme si, že zcela zaslouženě. Účko, na druhé straně, nás svým podáním rozebralo na prvočinitele.

Před čtvrtým setem jsme si jasně řekly, že žádný tiebreak nebude, bereme jen a pouze 3 bludišťáky a fičíme dom. A jak jsme řekly, tak jsme i udělaly. Na kurt nastoupil tým z prvních dvou setů a po menší přetahované ve střední části hry jsme zabraly, soupeřky zmátly nečekaným střídaním a vyhrály.

Dneska to bylo k vzteku. Občas jsme sice měli pár světlejších chvilek, ale vlastně nám od samého začátku soupeř unikal a my ho jenom marně naháněli. Většinou jsme byli pod dekou, až to vypadalo, jako bychom se na hřišti ani neviděli, nebo naopak viděli, ale poprvé (za sebe říkám, že mi pauza od února na formě moc nepřidala). Navrhuju na zápas rychle zapomenout. A příště přijít s lepší náladou a udržet si ji, i kdyby se ne vždycky mělo dařit.

Naše "nejoblíbenější tělocvična" na Jízdárně nás opět v prvním setu překvapila. A to byl asi jediný důvod, proč jsme první set prohrály. I když jsme prohrávaly 14:3. a dotáhly na 14:14!!  Koncovka setu patřila soupeřkám. Další set se vyvíjel přesně opačně. My vedly o 8 bodů, ale Bělá se vzchopila a naše chyby vedly, že jsme si musely hodně konec setu pohlídat. Ale poslední dva sety jsme hrály mnohem soustředěněji a vyhrály s přehledem.

První komplikace se začaly objevovat již při příjezdu k hale, kdy někteří z nás museli improvizovat s ohledem na nedostatek parkovacích míst. Tímto bych se chtěl pochlubit, že jsem přispěl do městského rozpočtu, a to ve formě blokové pokuty (a nebyl jsem sám). Na zápase jsme se sešli v hojném počtu, takže nebylo nutné vymýšlet žádné alternativy v postavení. Současně dorazilo i dost fanoušků, takže někteří z nás měli o motivaci (čti rozptýlení) postaráno. Ačkoliv celkový výsledek nám nepřinesl do tabulky žádné body, já osobně jsem odcházel s pocitem, že jsem si dobře zahrál, zápas byl vyrovnaný, bohužel jsme v koncovkách tahali spíše za kratší provaz, ale třeba nám příště bude přát více toho štěstíčka anebo prostě budeme hrát lépe než soupeř (rezervy tam máme) a dotáhneme to úspěšně až do konce. Ačkoliv to tak někdy na hřišti nevypadalo, protože se někteří cítili občas frustrovaně, tak za mě nikdo nedělal žádné velké boty, spíše naopak, s ohledem na to, že řada z nás dlouho nehrála, tak podle mě předvedli výkon, za který se nemusí (moc) stydět. A současně lze očekávat, že to bude lepší a lepší. Určitě bych chtěl pochválit Jirku, za to, že po tak dlouhé době, co nehrál, tak do zápasu nastoupil s naprostou pohodou a hrál, jako by žádné zranění v minulosti ani neměl. A samozřejmě si zaslouží pochválit ti, co podávají rutinně chvályhodný výkon, a to např. Kuba, David, Soki apod.

Na závěr bych chtěl dodat, že hrajeme pouze městský přebor, o nic nejde a určitě tím nechci říct, ať se na to vykašleme, ale byl bych rád, kdybychom se scházeli pro radost ze hry, kdy se budeme povzbuzovat, dávat si konstruktivní rady a prostě si to užijeme. Podle mě to povede i k lepším výsledkům.

PS: Příště prosím vezměte někdo flašku, někteří hráči měli abstinenční příznaky a nedokázali ze sebe tak vydat to nejlepší. :)

V druhém kole jsme na domácí palubovce přivítali posledního loňského soupeře z Polanky, kterému jsme měli co oplácet. Všichni na hřišti i mimo něj si uvědomovali, že musíme dát Arnoštovi dárek k narozeninám. A tak to i první dva sety vypadalo. V obou setech byl průběh vyrovnaný, ale jen do stavu 20:20. Pak se nám v obou případech podařilo koncovku strhnout na naši stranu.

Za stavu 2:0 jsme s obměněnou sestavou a optimismem nastoupili k třetímu setu. Na lavičce zůstali blokaři Bob s Karlosem. Místo nich naskočili Petr a Džura. Né, že by to byl špatný tah, ale soupeř využil naší nesehranosti a set si v koncovce vzal pro sebe.

Do čtvrtého setu jsme nastoupili s pokorou, ale hlavně s myšlenkou, že opravdu nechceme znovu hrát tie-break. Set byl vyrovnaný natolik, že se opět rozhodoval v koncovce, která ale vypadal spíš jako další set. Za stavu 29:29 se podařilo Bobovi a Sokimu, zablokovat nejproduktivnějšího, ale značně unaveného smečaře.

Historie se neptá a stav 3:1 byl dostatečnou náplastí, ale hlavně dárkem pro Arnošta k narozeninám.

Pochvala patří všem za vynikající výkon a výdrž. Hlavní pochvala však patří Karlovi za historicky první elektonický zápis, díky kterému jsme zvládli odehrát i jarní zápas s Polankou. Oficiální zápis ve VISu by 6:2. Díky Karle :)

Letošní sezónu jsme začaly tradiční prosecovskou štamprličkou na počest budoucí babičky Ireny. Po prázdninové pauze jsme měly radost, že se opět vidíme, takže jsme do zápasu vstoupily s dobrou náladou. Poprvé také nastoupila naše posila Andrejka, která určitě bude pro naši hru přínosem. Nikdy nepodceňujeme soupeře, ale Sokol nastoupil ve své mladistvé sestavě, takže naše zkušenosti diktovaly tempo hry. A taky Verča nás popoháněla, protože spěchala domů za nemocným dítkem.

Havířov přijel v silné sestavě s hráči z kraje i 2. ligy. Věkový průměr měl minimálně o 10 let menší. To nás však nemohlo zastavit k pokusu získat první body do tabulky. Na první zápas jsme se moc těšili a byli jsme hodně nabuzeni.
Všechny sety, kromě třetího, se odehrávaly v podobném duchu. Sety byly vyrovnané, každý bod byl důležitý. Ve třetím setu udělal soupeř dlouhou šňůru bodů, kterou jsme již nedokázali stáhnout. Vyrovnanou hrou jsme se dostali do tiebreaku, ve kterém jsme o pár bodů i vedli, nicméně soupeř povolal zpět střídajícího jejich nejlepšího hráče a těsným rozdílem jsme prohráli.
Pochvalu zaslouží všichni hráči za obětavou hru, krásné akce i kvalitní servis.

Tradiční soustředění (nevím teda už v čem) v krásném prostředí Beskyd pod Lysou. Jarda nám zase jako každý rok zpřístupnil svoji chatičku v Krásné. Pohoda, krásná příroda, bazén, oheň a klid a my s Kubou si opět udělali výlet na Lysou.