TJ Sokol Svinov B (Ženy)

Raz, dva, tři (sety). Tak rychlé to bylo. Soupeřkám se nedařilo nic, atak jsme ani pořádně nezahřály naši novou spoluhráčku Terku. Tak snad nenabyde dojmu, že je to vždycky takhle jednoduché! Tentokrát se prostě dařilo. A ty dvě prosecca, které u toho padly, na to URČITĚ neměly žádný vliv…

Domácí zápas s domácím "soupeřem", co více si přát? Snad jen, aby někdo vytáhl šampaňské a začaly jsme slavit. Šáňo vytáhla Maruška (krásné narozeniny) a mohlo se jít na to. Tedy i na hru, nejen na to šáňo.

Začátek zápasu se nám moc nevyšel, hned v úvodu se nám zranila Marci. To na úvod vskutku nepotěší.  Ale na druhou stranu to náš tým semklo a těsnou koncovku prvního setu jsme zvládly lépe. Ve druhém setu jsme si vybudovaly solidní náskok,  který jsme udržely. Za to třetí set patřil zcela zaslouženě holkám z béčka. Připoměly jsme si, že tie breaky,  narozdíl od minulé sezóny nehrajeme a je nutné čtvrtý set za kazdou cenu vyhrát. Což se nám povedlo a tři bludišťáci jsou naši.

Jelikož jsme zodpovědný tým, již několik dní před termínem utkání jsme si ověřovaly, kolik nás na zápas dojde, přičemž byla zjištěna nepřesvědčivá bilance: jedna namožená záda, jedno nefunkční rameno, jedny (moje) téměř nefunkční plíce a naše opora týmu, Marcelka, na antibiotikách. No nic, nenechaly jsme se zastrašit a před zápasem jsme se posilnily, ostatně jako vždy, alkoholem. Vítězství nám hned přišlo reálnější, byť se na našem zdravotním stavu nic nezlepšilo.
Do utkání jsme vstoupily trochu rozpačitě. Ačkoliv byly soupeřky tabulkově slabší, panoval na naší straně zmatek doplňovaný o salvy mého dunivého kašle, a tak se bojovalo o každý bod. Naštěstí nás podrželo silné podání a my se postupně dostaly do své hry a slušného vedení. Ve chvíli, kdy Marcelka předvedla neuvěřitelný bloko-smeč, rozhodila soupeřky natolik, že téměř nebyly schopné bránit se našim nepřesným útokům. Popravdě ani jejich trenér si s naší nevyzpytatelnou hrou nevěděl rady. Zakončení prvního setu již měla ve svých rukou Ája a její nehratelný servis.
První set jsme získaly, nicméně mé plíce začaly stávkovat, a tak do druhého setu nastoupila Miruška a Ája díky své univerzálnosti (ano i na bloku si ji umíme představit) si šla zasmečovat. Začátek druhého setu byl z naší strany opět trochu rozpačitý a se soupeřkami jsme se přetahovaly o vedení. Martinka, jako správná kapitánka, svým spoluhráčkám při příjmu dokázala přesně ukázat, kam v hřišti dopadne podání soupeře, aniž by se ho některá z nás stihla dotknout. Miruška jen bezradně sledovala balón, který by jistě zvládla zahrát, kdyby nebylo oněch bolavých zad. Naštěstí zafungovaly naše skvělé blokařky a nahrávačská posila na smeči se ukázala jako velmi silný článek. Sázely jsme jeden bod za druhým a závěr setu již byl opět v režii Áji a jejího brutálního podání. Druhý set byl v kapse.
Protože se mi podařilo dostat do plic trochu vzduchu, prostřídaly jsme opět složení a vrhly se do třetího setu s touhou zápas co nejrychleji ukončit (nejsme už nejmladší že). Nutno říct, že pokud si soupeřky myslely, že polevíme, tak se krutě zmýlily. Naše servisy byly drtivé, smeče získaly na důraznosti. Neměly šanci, přesto neztrácely elán a vrhaly se snaživě za každým balónem. Smrtící ránu jim ovšem zasadila Ája, která projevila svou, pro nás doposud neznámou, bezcitnou stránku, a ve chvíli, kdy se soupeřkám podařilo v poli vybrat v podstatě nehratelný balón a všechny byly v pohybu, aby situaci zachránily, Ája s ledovým klidem (hodným Kleopatry, když trávila svého bratra Ptolemája) zahrála prsty přímo na náměstíčko soupeřek. Poprava byla dokonána! Zbývalo ještě několik bodů k vítězství, ale shodly jsme se, že tento okamžik vzal soupeřkám poslední vítr z plachet, a my jsme bezpečně vyhrály náš první zápas v jarní části.

Konečně rozumný soupeř - Áčko nastoupilo v optimálním počtu 8mi hráček, věkový průměr srovnatelný (dobře, trochu nižší, než ten náš) - jde vidět, že jsou ze Svinova. To by mohlo mít parametry kvalitního derby! My jsme to však raději ještě pojistily hromadnou aplikací rtěnky. Očekávaly jsme tak, že naše výkony budou stejně zářivé, jako naše rty!

První dva sety tuto hypotézu potvrzovaly. Šlo nám hlavně podání a krásně jsme taky využívaly volného středového prostoru na hřišti „modrých“ sviní. Mírné zaváhání přišlo ve třetím setu, kdy se naše rtěnka evidentně rozmazala natolik, že již neplnila funkci spolehlivého oslňovače soupeřek. Áčko se tak chytlo šance a i za cenu nepříjemného zranění Marcelky se jim podařilo vyhrát. Ve čtvrtém setu jsme však opět začaly využívat tajných zbraní. Ajka smečovala ze všeho, co jí přišlo pod ruku (ikdyž byla nahrávačka), Marci se toho taky nebála. A když Helča vytáhla závěrečné prsty přímo do zadního rožku, byla naše výhra na světě! Červené svině (dle dresů i rtů) tak odjížděly spokojené, ty modré snad brzo vyléčí zranění, popř. do příště pořídí alespoň lesk na rty :).

Sestava se tentokrát rodila za pochodu. Nejprve odpadla nemocná Maruška, pak bacil skočil ještě na Verču. Účast tedy přislíbila Ola, přehodnocení svého programu nabídla Helča a také Marťa, která druhý den odjížděla na dovču. Ještě byla v ohrožení Marcelka, která se hlásila jako poloviční hráč z důvodu zraněného kotníku. Helence se nakonec nepodařilo zajistit hlídání pro nemocného syna, ale u nás již tradičních 6 statečných mohlo vyrazit do boje. Zdárně jsme se sešly v Nové Bělé a nastoupily do zápasu s pokynem Marti „hlavně rychle, ať jsme brzy doma“. Naštěstí Vratimov nekladl velký odpor, naše „poloviční hráčka“ předvedla nadlimitní výkon, takže brzy jsme odcházely do šatny s vítězstvím v kapse. Nerozhodil nás ani déšť, který nás čekal při odjezdu.

Soupeřky zvolily krycí taktiku, neboť do letošní sezóny vstoupily pod jiným názvem. Očekávaly jsme tak nové posily ze zahraničí, inovativní taktiky nebo dokonce novou halu (tu jsme si moc přály!). Ale ne, jako vždy jsme se sešly na Jízdárně… Jako zázrakem se nám všem podařilo nalézt vstup do haly (ikdyž některé z nás měly značné problémy). Tma byla naštěstí jen venku, atak jsme za obstojných světelných podmínek šly na věc. První, již tradiční, část rozcvičky (prosecco) proběhla úspěšně - zúčastnily se všechny hráčky . Krásně rozehř(r)áté jsme tak nastoupily do prvního setu. Tento typ rozcviček nám sedí, proto šla hra celkem hladce. Zádrhel přišel až ve vyrovnaném druhém setu. V koncovce jsme jej pustily, ale to hlavně proto, abychom zápas protáhly a tím měly dostatek času vystřízlivět, než budeme zase řídit. Plán se naštěstí zdařil a třetí a čtvrtý set už byl opět úspěšně připsán na naší stranu. Výsledek vypadá až nespravedlivě jednoznačně, neboť hra byla fakt vyrovnaná – „Univerzita“ měla např. skvělé pole! Takže jsme si skvěle zahrály a byl to moc hezký volejbal, i přesto, že soupeřky nové zahraniční posily nepředstavily. Prostě takové to domácké ostravsko-univerzitní pinkání!