Turnaje

Den dětí jsme započali deštivým počasím. Však díky víře všech účastníků beach volejbalového turnaje ve slunečné počasí, se dešťové kapky zalekly a my jsme strávili několik hodin sportem, který milujeme.

Ve společnosti hráčů:  Bob, Eva a Kuba Bohoňci, Jirka a Anička Kučerovi, Pavlína, Honza a Adéla Podzemští, Karel a Kuba Luňáčci, Zuzka Šolcová & David Caroll jsme si zahráli tak, jak jsme jen mohli a do poslední minuty jsme dávali zabrat písečnému povrchu. Lucka Podzemská nám dělala společnost v podobě badmintonu a občas nahradila rozhodčího.

Po skončení turnaje jsme se přemístili k Podzemským domů a najedli jsme se špekáčků, melounu a buchty. Všichni si přišli také na svůj podíl poličského soudku piva. Na druhou fázi se k nám připojili Vilda, David a Ilona Kubovští & Yvona Luňáčková. Mládež se zabavila hraním šipek, lukostřelbou a deskovými hrami, zatímco dospělí poměřovali své znalosti ve vědomostní hře Desítka.

Při hlasování, co podniknout na závěr sezóny, téměř jednohlasně vyhrála varianta beach volejbalu jako závěrečná akce.  Bowling byl také ve hře, ale ten jsme nakonec odložily na jinou příležitost :-).

Poprvé jsme se tak sešly mimo halu, po začátečních rozpacích ve trojičkách, kdy jsme se nějak nemohly dostat do hry, jsme se rozdělily do dvojic a volejbal už se přiblížil hře zkušených hráček J. Hrály jsme asi 45minut a pak nás z hřiště vyhnal prudký déšť. Daly jsme si osvěžení v místní hospůdce, déšť se přehnal a naskočily jsme na hřiště na dalších 45minut. Nakonec jsme si dobře zahrály, pobavily se při večerním posezení u tvarůžků, pečeného kolena, topinek… Musím říct, že to byla podařená akce, na které jsem měla příležitost se více seznámit s některými holkami, se kterými jsem strávila jen pár hodin na hřišti v soutěži, kdy není čas si něco o sobě říct. Mrzí mě, že jsem se dozvěděla, že Marťa nás opustí z důvodu stěhování. Přijdeme o kvalitní hráčku i člověka, kterých se po světě netoulá moc…:-/. Martině přeji hodně štěstí v jejím novém domově a dobrý volejbalový team, kde bude spokojená J. Všem ostatním přeji vydařené léto s pěknými zážitky a se spoustou slunečných dní J.

Dne 13.9. 2023 v 5:20 se rozšířila volejbalová rodinka o Evičku Vitalovou. Porodní míry jsou 3,290 kg a 50 cm. Gratulujeme!

Tradiční soustředění (nevím teda už v čem) v krásném prostředí Beskyd pod Lysou. Jarda nám zase jako každý rok zpřístupnil svoji chatičku v Krásné. Pohoda, krásná příroda, bazén, oheň a klid a my s Kubou si opět udělali výlet na Lysou.

S Kačkou jsme se zúčastnily jednoho z turnajů, které pořádala Jolanta z bývalého družstva Tchiba a užily si pěkné odpoledne plné sluníčka a dobré společnosti a něco málo i vyhrály.

Pár fotek z letošního beachvolejbalového turnaje (spíše to byla série turnajů).. Soběšky 2023. Kde část startovného jde na dobrou věc... pro nadační fond Emil. Takže za mne parádní akce a povedlo se obsadit první místo s mým parťákem za tým Kdesi cosi.

Čekal nás těžký úkol, který se ještě nikomu v 18-ti leté historii turnaje nepodařil :). A to vyhrát potřetí v řadě a získat místo putovního poháru, pohár navždy (ne že by teda tento lapač prachu kromě malých Bobíků někdo chtěl že :)). No a i když to tak v prvním zápase nevypadalo, tak se podařilo, pohár je u Bobíků a příště už prý nemusíme jezdit :).

Vše naplánoval bratr sokol Vašek Luňáček, a my se jen svezli s ním. Zakotvili jsme v kempu v kempu v Rudě nad Moravou a i když počasí nebylo úplně na opalování, tak bylo super. Zaplácali jsme i volejbal a večer pak poseděli u ohýnku. 

Dne 19.9. 2022 se rozšířila volejbalová rodinka o Aničku Kubínkovou. Porodní míry jsou 3,5 kg a 50 cm. Gratulujeme!

„Peggy, oni s tebou všichni počítají. Začíná to v pátek 2.9. a končí v neděli 4.9. Bude to jízda, tak to ber vážně!“ Na Kaču je fakt spoleh, něco jsem plácla na povolejbalovém pivu a už jsem v základu Snajprů. „Nezapomeň vzít myslivce“ zní poslední instrukce a už si to upaluju s Fučou, Arnym a Kačou na Morávku do areálu, kde jsem kdysi prožila úchvatnou dovolenou, takže vzpomínky jen jedou. Tam už na nás čekal Soki. Michal Borek se Šnečkem přijedou ráno autem.

Večerní zahřívací kolo u baru, u kytary a moudrých keců je za námi a ráno čilí jak rybičky zahajujeme první zápas turnaje. Jako správní Jánošíci v sestavě Kača, Peggy, Soki, Míša, Fuča a Arny darujeme první set družstvu, které bychom fakt měli porazit – Kalíšky II, v poměru 16:20. V druhém setu vítězíme 20:9, takže vstupujeme do dění s jedním bodem. Po tomto zápase přijeli na kolech Víťa (elektrokolo) a David (šlapací kolo). Další zápas s Venca teamem se kluci nějak prostřídali, nahrávačky to mají jisté na celou dobu. Tento zápas vyhráváme 2:0 (20:18, 20:13).

Pak se na nás vytasili Rumotour Rebels a znechutili nám volejbal obratem ze stavu 12:18 na 20:19 pro ně. No fuj, měli jsme je na lopatě. Abychom si podrželi lajnu, druhý set jim darujeme opět 20:19, ale to jsme vedli jen 16:18 Nevím, že by nervy? Nebo chuť na vepřový steak?

Po obědě místo siesty nás vyzývá další družstvo Kalíšků I. Po tomto už budou jen dva zápasy, to zvládneme. Remizovali jsme 1:1 s prohrou v první setu 17:20 a výhrou v druhém setu 20:9.

Předposlední zápas hrajeme s Turborumem - Rumotour seniors. Zvítězili jsme 2:0 . První set byl o síle vůle, sluníčko pralo do očí jak sedlák cepem, že ani tři sluneční brýle na sobě by nepomohly k vidění míče. Nakonec jsme dotáhli vedení soupeře a set ukončili  20:18 – pěkný nervák. Druhý set už byl v pohodě, slunko trápilo soupeře a konečným smečem ze středu Arny ukončil set na 20:10.

V posledním zápase porážíme jasné vítěze turnaje Sluníčka 2:0. První set se opět trápíme proti ostrému, pomalu klonícímu se sluníčku k západu, dotahujeme náskok soupeře a šťastně jsme si vydechli při posledním míči, kterým jsme set vyhráli 20:19. I když v druhém setu se trochu sluníčko schovávalo v dáli za stromy, takže to měl soupeř trochu lehčí, než my v prvním setu, jsme hráli klidněji, stále jsme si udržovali bodový náskok a dotáhli jsme to do vítězného konce 20:16.                                                                                     

A tím zamotáváme tabulku tak, že nás Karlos proklíná ještě večer. V každém případě, můj první start na Morávce nám vynesl třetí místo a spokojené pocity.

Po vyhlášení výsledků část mužstev odjela domů a zbytek se po večeři dobře bavil, za barem zaskakoval za majitelku Pavlínku na střídačku Fuča a Karlos a měli se co otáčet, neboť do korůpění vytočily dva sudy piva, zlikvidovali veškerý šnaps a k tomu se dopily i tekuté výhry a zásoby. Jedna raritka – i přes velké přemlouvání Víťi, ať už večer na kole nejede sám domů, si nedal říct a po 21 hod s mírně rozšířenými zorničkami vyrazil. Naštěstí bez újmy na zdraví šťastně dorazil domů. V neděli po snídani jsme pomohli Pavlínce vyměnit ložní prádlo a dle stavu řidičů postupně odjížděli domů.
Děkuji za pěkný zážitek, skvělou organizaci, milou společnost a za celou sobotu plnou mého milovaného volejbalu.

Ahoj příští rok.

Opět jsme se po roce sešli ve sportovním areálu u Dělnického domu v Polance, abychom využili ideálního plážového počasí a užili si sportování a pivka. Bohužel vyšší moc tomu chtěla, že jsme se nemohli zúčastnit v plánovaném počtu, ale i tak byl nakonec severní pól dobyt!
I tentokrát jsme vymysleli důmyslný hrací systém, ve kterém se prolínaly dvojice, později trojice až čtveřice hráčů podle prvočíselného oktokódu Kombekad. Do zápasů jsme nastupovali v pořadí: „kdo ještě může lapat po dechu-hraje“.  Výkony byly strhující, hra měla spád a vysílací stanice si podávaly branku. Když došly kombinace a síly, přesunuli jsme se do Karpatského areálu a změnili sportovní odvětví. Na řadu přišla odstřelovací puška, luk a šípy. Střílelo se intenzivně, dokud v soutěži o nejrychlejší kličku nedošly šípy, střelivo a hlavně živé terče. V mezičase jsme odklízeli potrefené a grilovali. Nevěřili byste, co vše se grilovat dá. Jídlo a únavu jsme zapíjeli jednak kupnými nápoji na zahnání žízně, jednak i domácími medovými destiláty na zlepšení již velmi dobré nálady. Na závěr jsme za odměnu pořídili fotku vítězného družstva.

24.6. - pátek
Odpoledne se sjíždíme na „Jardochatu“ ve složení: Jaroušek a Janičkou, Martina a Radan Hořínkovi, Ebik, Bob, Kubík a Ondrášek Bohoňkovi, Petr, Verunka a Arnošt Fucimanovi. A co se odpoledne dělo?  Bečička naražena., lahvinka otevřena, bazén s nezvykle teplou vodou napuštěn a do toho všeho báječně zapadl mini volejbálek v podání Jarouška, Ebika a Kubíka proti Bobovi, Ondráškovi a Arnoštovi. A po vysilujícím klání jsme rozdělali oheň, započali s grilováním a dobrou baštou a samozřejmě večer se sedělo u ohně, od kterého postupně odpadávali někteří na kutě a silní jedinci jako každoročně hasili plameny v brzkých ranních hodinách.
25.6. – sobota
Cca v 1,00 hod se odebírá Radan od ohně k spánku a při posledním čůrání tak silně promočil půdu, že na ní nakonec uklouzl a vyhodil si koleno. Po snídaní kolem 10,00 hod začala brigáda. Arnošt Fuča a Bob s neunavitelnou štípačkou začali likvidovat špalky a úspěšně kolem 15 hod už nezbylo z té velké hromady nic. Radan s Marťou a Ebikem vše urovnali do dřevníku, Kubík s Ondráškem naštípali velkou zásobu třísek na podpal a navíc Janička s Ebikem se ještě postaraly o kosmetický vzhled trávníku. Takže daný úkol brigády byl beze zbytku splněn. Po krátké relaxaci jsme na přání mládeže našli ještě trochu síly a elánu do života a zahráli si fotbálek, po něm přišel na řadu bazének a společná večeře u ohně s následným spálením několika tun starého papíru a knih. Stihli jsme to jen tak tak, neboť v 20,00 nastala taková ulicha, že jsme museli zbytek večera strávit v chalupě.
26.6. – neděle
Posnídání se započalo s úklidem chalupy, se smetáním a shrabováním ohořelých papíru . V okolí to bylo jak po výbuch Vesuvu. Poté trochu oddechu, za sluníčka balení a kolem poledne odjezd domů. 

Ještě než začala herní sezóna, začaly jsme sezónu hospodskou. Sešly jsme se proto na Palouku, kde jsme měly několik úkolů! Jednak jsme se kvůli kovidu neviděly skoro rok, takže bylo třeba probrat všechny novinky. A za druhé jsme musely vybavit naši Káju na dalekou cestu! Rozhodla se totiž kývnout na zahraniční angažmá a od října bude Svinov reprezentovat nejspíš na nějaké belgické palubovce. Tak Kájo, neboj se nic, určitě to hrajou stejně jako my – „příjem, náhra, smeč“! A kdyby ne, tak se kdyžtak vrať za náma. Takovou šikovnou hráčku a obětavou vedoucí družstva jen tak nenajdeme!

První je na chalupě pan domácí Jaroušek a s ním Janička. Odpoledne přijíždí Fuča s Verunkou a Arny s Kryštůfkem a parkují dole u závory, kde pro ně přijíždí Jarda a vyváží je na chalupu. Společně jsme nainstalovali do pohotovostního stavu „Bečičku“ a úspěšně jsme započali s čepováním zlatavého moku. Bobíci, jako by to cítili a tak tu byli co by dub i s ratolestmi Onďou a Kubíčkem. A tak se mohl na hřišti uskutečnit profi fotbálek a další hry, včetně namáčení nohou v málo naplněném bazénu. V pozdním odpoledni přijíždí Radan s Martinou. Večer se dělá oheň, popíjí a přeje se Radanovi k pondělním 47 narozeninám.
V sobotu po ránu celá Bohoňková rodina odjíždí do Raškovic, kde se koná turnaj mládeže a tam hrál Kubík. Míjejí se s Kubou a Zuzkou, kteří přijeli ne brigádničit, ale relaxovat výšlapem na Lysou Horu a k večeru odjeli na chatu v Bašce. Zbytek osazenstva, Arny, Fuča, Radan a Jarda se pustili do štípaní špalků a likvidaci roští. S velkým zápalem jim pomáhal Kryštůfek s Veroničkou a Jana nám nosila žlutavý mok k svlažení vyschlých rtů. Odpoledne se do práce zapojil i Bob, když se vrátili z turnaje. Celkový výsledek brigády: udělali jsme pořádný „ordunk“. Večer se opět posedělo u ohně, urazil se nějaký ten džbánek a štamprlička a šlo se spát, až na Radana a Fuču, kteří nutně museli řešit neodkladné životní situace až do červánků.
V neděli se tradičně po snídani uklízelo, balilo a před obědem vyrazilo domů.

Letos už po 20!!! se první zářijový víkend sešlo několik týmů volejbalových nadšenců, kteří si to od pátku 4.9. - do neděle 6.9.2020 chtěli na Morávce (Hadince) rozdat nejen pod vysokou sítí ale i na tanečním parketu či zpěvu písní. Páteční zahajovací večer zastihl všechny zúčastněné ve výborné formě. Po vzájemném velmi vřelém přivítání týmů se začaly konzumovat přivezené dobroty a vše bylo podpořeno výbornou péčí personálu chaty.

Ač bylo sobotní ráno náročné, všichni do růžova vyspaní nastoupili, aby si vyslechli zahajovací řeč a rozdělení do skupin. Přijely družstva, chlapi i holky,  kteří se před dvaceti lety turnaje poprvé  zúčastnili. Skupina A: Bahňáci, Dynamičtí Snajpři z traumačky (Arny, Fuča, Šnek, Míša Borek, Jirka Hermann, Honza Sokol,  Kača a Olinka) Kališci I. a Rumotour Senior, skupina B: Sluníčka, Rumotour Rebels, Kališci II.,Houmři. A mohlo se začít. Sluníčko svítilo, a nám se to líbilo...Dopoledne se hrály skupiny - nastoupily neskutečné "ikony" tohoto sportu - Železný dědek Arny a Myšák. Hráli jako zamlada, byli nechytatelní, na bloku excelentní, s úsměvem na rtu - neuvěřitelné!!! Po výborném obědě se začalo hrát o medaile :-) ..konečné umístění: 1. Rumotour Rebels, 2. Sluníčka, 3. Bahňáci, 4. Snajpři, 5. Kališci II, 6. Kalíšci I, 7. Houmři, 8. Rumotour Seniors. Po večeři proběhlo vyhlašování vítězů, nejlepších hráčů a děkovačka. Pak to rozjeli kytaristi a zpívali jsme až do vyčerpání hlasivek. Všichni vzpomínali na uplynulé ročníky, na spoustu hráčů – kamarádů, kteří se během těch dvaceti ročníků turnaje zůčastnili. V neděli po probuzení nás čekala vyprošťovací polévka, fouknutí do alkoholtestrů, vřelé loučení a odjezd do svých domovů.

Na tradiční turnaj v Kopřivnici jsme letos postavili jedno ženské a jedno mužské družstvo. Letos se zúčastnilo 12 mužských a šest ženských týmů. Ženy hrály v jedné skupině každý s každým a obsadily čtvrté místo. Muži hráli ve třech skupinách po kterých se pokračovalo systémem play-off a skončili ve čtvrtfinále tedy na 5.-8. místě. Po covidové pauze přijela družstva nadržená na volejbal v nabušených sestavách. Jen my jsme měli trochu vybušené koncovky.
Holky se celý turnaj zlepšovaly a s kvalitou soupeřek a nápojů úměrně stoupal i jejich výkon. No a ve volných chvilkách mezi zápasy ještě pečovaly o své či vypůjčené ratolesti.
Chlapi podávali výborný výkon po 88,09524% času. Škoda, že ten zbytek byly koncovky pěti setů ve kterých jsme měli na lopatě i papírově mnohem silnější soupeře. No ale snad jsme se poučili a v sezóně půjdou procenta ještě nahoru.
A jak jinak v Kopřivnici bylo opět krásné počasí.

Opět po roce jsme se zúčastnili brigády na Jardochatě. Našim hlavním úkolem bylo vybetonovat novou studnu na vodu. V příjemném počasí za dodržování pitného režimu se úkol povedlo provést. Nechybělo ani tradiční opékání, grilování a taky sportovní aktivity jako volejbal, bedminton a sekání trávy.

Opět po roce vyrážíme na soustředění do Krásné. Modrá obloha,  „vyhřátý bazén“ , na čepu Radegast a Beerokracie, les plný hub a úsměv na tvářích všech zúčastněných mluví za vše. Strejda Jarda s dětma hraje vybíjenou, ostatní připravují grily na večerní žranici. V sobotu většina účastníků soustředění mizí v lese za vidinou plných košů hub. Odpoledne přijíždí Vilda jako vždy na kole, veze za sebou déšť a Janička tudíž odjíždí. Večer se počasí umoudřilo a tak posedáváme kolem ohně a řešíme nadcházející sezónu. Neděle je už standardně ve znamení střízlivění, úklidu, balení a odjezdu domů. Jarouškovi velké dík za krásný víkend.

Dne 13. července se na kurtech v Polance konal turnaj smíšených družstev v plážovém volejbalu, který uspořádali Honza s Džjurou z nějakého nezištného důvodu. Vybrali si příjemné, trochu aprílovém počasí. 
Na závěr turnaje se konal ještě masový pískový zápas, který mimochodem nikdo nevyhlásil. Během dne jsme si zahráli, popili, pojedli a hlavně jsme se dobře pobavili. 

Už druhé (takže tradiční!) zakončení sezóny bab A a bab B proběhlo u Marušky na terase. Účast byla průměrná, výkony skvělé. Došlo i na pingpongový skoroturnaj a dokonalé procvičení mimického svalstva. Tak zase za rok!

Další z turnajů, které jsme navštívili jako Rumíci byl v Dolních Studénkách. I když Jarda začal schánět lidi už začátkem srpna, tak jsme nakonec odjeli jenom v 5ti: Bob, Evik, Kuba, Zuzka a Peťa Češla (bez Jardy). Kubovi se ale povedlo domluvit šestého hráče z místních, konkrétně Bazu (Kamil) a tak jsme mohli hrát. Ve skupině jsme se střetli se čtyřmi týmy, kde jsme jeden prohráli, ale to nám stačilo na postup z druhého místa. Čtvrtfinále jsme zvládli a v semifinále prohráli z pozdějším vítězem (s extraligovým hráčem v týmu) 2:1, celý zápas byl výrazně ovlivněn sluncem a určitě i únavou. Boj o třetí místo (který se hrál už za tmy) byl spíše o vůli než o umění a tu jsme měli větší tak jsme skončili na bedně. Turnaj to byl kvalitní a do příště doufám, že bude někdo na střídání, protože někteří už nejsou nejmladší. Pochvalu si za výkon zaslouží všichni!

Jako každoročně tak i letos jsme ukončili prázdniny soustředěním na Jardochatě v srdci malebných Beskyd. Sestava byla letos skromná, ale i tak jsme si všichni vystačili. Důvod k radosti a oslavám byl veliký, Jarda s námi oslavil své šedesátiny. Za velkých ovací jsme mu všichni od srdce popřáli a zazpívali. Na jeho zdraví jsme připíjeli do pozdních nočních hodin. Ráno bylo sice krušné, ale sportovní nadšení z nás nevyprchalo. Po fotbálku jsme si dali volejbal s naší omladinou, a ikdyž nebylo příliš teplo, tak  jsme rozvlnily vlny ve venkovním bazénu.  Děkujeme Jardo a ještě jednou vše nejlepší, živijooooooo, živijooooooo.

Na tradiční turnaj v Kopřivnici jsme letos málem nejeli pro nedostatek hráčů. Nakonec ale Jarda Tourek přemluvil hráče a hráčky a tak jsme s VŠB postavili společný tým a i holky se po doplnění nakonec posbíraly.
Letos se zúčastnilo devět mužských a šest ženských družstev. Ženy hrály v jedné skupině každý s každým a obsadily třetí místo. Muži hráli ve skupinách s nejasným hracím systémem, ale nakonec obsadili druhé místo. Takže obě družstva na bedně, takže můžeme konstatovat, že se turnaj vydařil. Cenu za druhé místo propijeme při přátelském zápase.
Takže jen doufám, že příštího ročníku se zúčastníme bez personálních problémů.

Už potřetí jsme se jako tým Rumíků rozhodli účastnit turnaje v Michálkovicích. Z minula jsme měli nastavenou vysokou laťku, neboť jsme turnaj předloni vyhráli a loni zkončili třetí. Minulé roky se turnaje účastnilo spousta týmů (40), ale letos si pořadatel z různých důvodů řekl, že je toho až příliš a pozval jenom 13 týmů, které byly rozlosovány do tří skupin. Ve skupině jsme se potkali se dvěmi polskými týmy a týmem z Oder.  Po skupině, kde jsme zkončili druzí, jsme se postupně potkali s týmy Výlet Banská Bystrica (nesympatický soupeř, chovali se hnusně, i když se jim nedivím, všechny 3 roky jsme je vyřadili ve čtvrtfinále), pak v semifinále v super zápase jsme prohráli v týmem Morčata Kroměříž (ti nám vrátili prohru z před dvěmi roky) i s Martinama v sestavě. V boji o třetí místo jsme si pak lehce poradili z Chilli Třinec.

Turnaj byl fajn a patřičně jsme si ho všichni užili :).

V sobotu  se konal na kurtech v Kopřivnici 30. ročník volejbalového turnaje žen a mužů. Jako každý rok, tak i letos vyšlo počasí. Bylo dost jídla i pití. Ženy skončily na pátém místě z osmi a muži třetí z osmi.  Turnaj mužů vyhráli mladí junioři Beskydy pod vedením Přemka Kubaly. Turnaj žen vyhrály holky z Bílovce.

Již po druhé jsme navštívili turnaj v Kamínkách u Kroměříže. Týmy byly rozděleny do 3 skupin po "5" týmech. Základní skupinou jsme projeli jako nůž máslem. V základní skupině jsme prohráli jen 1 zápas a postoupili jsme dál z druhého místa. Martin první zápas měl problém trefit hřiště a měl pár rekordních smečí skoro přes plot, ale zápas od zápasu se zlepšoval až nakonec smečoval skoro bez chyb. Po prohraném zápase proběhlo, z řad zkušených, pár inspirujích řečí a od té doby nás volejbal začal bavit a dokonce nám i šel. Ve vyřazovací části jsme vytáhli naši největší zbraň, bloky, které nás posunuli až do finále, kde jsme se potkali z ambiciózním pořadatelem. Naše zbraně postupně vychladali a začali galeje, kde nám pořadel svými výroky nic nedaroval, ale Standa a Martin nás na smeči podrželi a nakonec i když jsme prohráli první set o dva body 26:28 a to jsme celou dobu vedli, jsme druhý set zatli půlky a vybojovaným výkonem vyhráli 25:22 a tím jsme našeho soupeře porazili v celkovém součtu o jeden bod. Děkuji týmu a příští rok znova a lépe :). 

Počasí bylo v květnu krásné a tak jsme se rozhodly zajet si na turnaj na Moravu, kam se rády vracíme. Turnaje se zúčastnilo celkem 9 týmů žen. Ve skupině nás bylo 5 a zrovna naše skupina měla 3 kvalitní týmy. Ze skupiny postupovaly pouze dva týmy a z naší skupiny poustoupili Tvůj táta a Revival. Hrály jsme podle možností krásně a turnaj jsme si užily, ale bohužel to na vítězství nebylo.

Po loňském úspěchu v podobě druhého místa jsme byly opět pozvány na turnaj do Kozlovic. Po ranních zmatcích, jsme všechny v kuse dorazily na místo a vrhly se do hry. Celkem bylo pět týmů a zahrály jsme si postupně s každým. Ani jeden zápas jsme neprohrály. Nutno říci, že ani výslovně nevyhrály. Všechno to byly remízy, ale my vyhrávaly na body. Takže jsme docela haluzově skončily na nejvyšším prvním místě. Cenu za nejlepší hráčku si z našeho týmu odnášela Helča, gratulace! Lahvinka, kterou jsme vyhrály, s námi poputuje na blížící se turnaj do Studének.

Do Frenu jsme vytvořili tým společně s pomocí kluků z VŠB. Tým Rumíků jel obhajovat první místo s hostující nahrávačkou místo Ebika (mnou). Co si budete myslet, když vám řeknu, že v tiebreaku jsme vedli 14:11?? Jaktože jsme mohli prohrát? Ví Bůh, a co neví Bůh, ví Jarda nebo Tom nebo Bob. My se Zuzkou jsme nefilosofovaly a šly raději do sprchy. Počasí vytvářelo pěkné hrací podmínky již od rána. Jemně svítilo sluníčko, tak jsme se prohřáli. Poté zalezlo a bylo akorát na volejbal bez brýlí (bo když se vám vypálí, tak to není zrovna hitparáda). Lehký deštík pomohl uspořit kropení hřiště, no co víc si přát? Pivo teklo proudem do žaludků všech hráčů a hráček, k tomu gulášek a steaky, páreček, čokoláda, hrozny, mišmaš v břichu a hurá na hřiště. Musím říct, že tento turnaj se mi líbil snad ze všech mých zažitých turnajů nejvíce (krom domovských svinovských turnajů, samozřejmě). Hra byla zápas od zápasu úžasná, na úrovni, bojovná. Opravdu jsme si dost zamakali, dařilo se a vládla pohoda, lehce vyburcovaná, nahecovaná pohoda. Ve skupině jsme skončili první. Prohráli jsme asi jeden set. Tak jsme se nenápadně probojovali do toho finále. No chlapci a děvče z ligy byli o malinko lepší. My mazáci složení z okresního přeboru jsme byli spokojeni s podaným výkonem a zármutek byl utišen frgálem :D.

Se začátkem května se konal opět, již 29. ročník, turnaje osvobození v Dolních Studénkách. Letos jsme tam byly s holkama potřetí. Do loňské výherní sestavy jsme povolaly navíc Janču Struhařovou a Leu jsme bohužel přenechaly Šumperačkám. Proč bohužel? Protože to vyhrály! Ne, nemáme je rády prostě. Jako každý rok jsme vyjely z Ostravy už v pátek odpoledne, po cestě jsme zažily mnoho srandy (rozuměj - šampaňské, zelená a víno). Tradiční grilovačka u Dolníčků nezklamala a s klukama z Báňské jsme si uspořádali kytarový večer.
Dolní Studénky musí mít Bůh deště opravdu rád, protože jak pršelo v pátek a v neděli, tak v sobotu bylo nádherné slunečné počasí, díky kterému si všichni zúčastnění turnaj užili. Naše hra byla ze začátku taková hledající a občas se nenalézající. V dalších zápasech jsme se zlepšily, ve skupině jsme vlastně prohrály pouze jeden set. A umístily jsme se na první příčce. Po grilované makrele (kteréžto zbytky jsem nedopatřením upustila do antuky!, ale výborná byla) a po bramboráku (výborný byl) jsme nastoupily do čtvrtfinále, kde jsme neuvěřitelně ruply. V prvním setu, stydím se to napsat, jsme uhrály nějakých 5 bodů? Možná ani to ne, druhý set už skončil o hodně lépe a soupeřky jsme potrápily. Nicméně jsme vypadly a byly přeřazeny do bojů o 5.-8. místo, které se však z časových důvodů nekonaly. Takže jsme skončily skromně na pátém místě :).
Sobotní veselice už probíhala s našimi známými Radimem hasičem a Radimem starostou. Po půlnoci jsme byly přizvány na obecní úřad a tam... to je tajemství :) (občané Studének by byli pohoršeni :D).