TJ Sokol Svinov (Muži)

Sešli jsme se v hojném počtu ještě před oficiálním časem srazu (se záměrem v klidu se převléknout a poctivě rozcvičit), abychom se záhy dozvěděli, že před námi mají ještě trénink budoucí fotbalové legendy a není se kde převléknout. Tak jsme stáli před obsazenou šatnou a přemítali nad nesmrtelností chrousta, když v tom dorazil Kuba spasitel s krásným sixpackem populárního nápoje typického svou hořkou chutí. Při blaženém pocucávání jsme z balkónku spatřili zbloudilou ovci, která se bokem již rozcvičovala. Gestikulací nám bylo naznačeno, že jsme paka a volná šatna je dole.

Jelikož si byl soupeř vědom našich herních kvalit, tak pořádně zatopil pod kotlem ještě před samotným zápasem, abychom se zapotili, protože by jinak hrozilo, že bychom mohli naše dresy použít bez praní i na další zápas. Takže i přes naprosto klidnou hru, kdy se každý blýsknul nějakou bodovou šňůrou, jsme do šatny odcházeli naprosto splaveni (nechtěl bych platit náklady za vytápění). Určitě je na místě pochválit Arnošta, který blokoval a pokládal balony, jako kdyby mu bylo zase dvacet.

Aby nám to soupeř alespoň trochu vrátil, tak se některým z nás utřel do ručníků, ale po takovém vítězství už nás ten den nemohlo nic rozhodit.

Po nemilé zkušenosti z podzimního kola, kdy jsme dostali od SOU solidně za uši, jsme nastoupili proti tomuto soupeři s pokorou.

Už když jsme přicházeli do sokolovny jsme si všimli, že protihráčů je tolik, že by mohli zápas hrát sami proti sobě, a to nemluvě o fanoušcích.

Odhodlanost a soustředěnost se projevila hned od prvního míče. Zásluhou toho bylo vítězství v prvním i v druhém setu. Hlavně se ukázala síla v koncovce druhého setu, kdy jsme ustáli boj o koncovku. Po dvou vyhraných setech jsme si opět vybrali oddechový čas a prohráli 22:25. Výsledek setu nevypadá až tak špatně. Mohutně jsme dotahovali, ale marně.

Na poslední set jsme trošku pomíchali sestavou, a za mohutného povzbuzovaní Aleše na střídačce a roztleskávačů na hřišti, Vojty a Karlose, jsme set s přehledem vyhráli.

Pochvala celému tymu hlavně za poslední set, kdy se projevila silná vůle po vítězství a po prohraném setu. Zvláštní „bezvýznamné“, ale obrovské plus Vojtovi a Karlosovi za mohutné povzbuzovaní obětování vlastních hlasivek.

Po jednom jediném tréninku v lednu jsme nastoupili proti VAM Havířov dnes u nás jako domácí tým, který nás v prvním zápase porazil 3:2. Ještě dva dny před zápasem to vypadalo, že na bloku bude muset hrát Arnošt. Část i s ním potvrdilo 6 borců. Nemusel, nakonec jsme se sešli v devíti.

Do prvního setu nastoupil Bob, Vojta, Soki, Dejv, Kuba a Karlos s odhodláním, že soupeři oplatíme porážku. Začátek setu nám ale utekl a soupeř vedl 6:2. Vojta si nesedl na náhře se Sokim a 3 x zasmečoval úspěšně, ale do pásky. Ani nahrávky na střed Bobovi jaksi moc nevycházeli. Poté se hra vyrovnala a přetahovali jsme se o každý bod. Od stavu 21:21 začal bodovat soupeř a za stavu 21:23 vystřídal Vojtu Ríša. Ještě jsme bojovali co to šlo, ale koncovka se lépe povedla soupeři a prohráli jsme 1 set 23:25.

Do druhého setu nastupujeme s odhodláním, že se o výsledek popereme ze všech sil. Na lavičce po domluvě o pauze po prvním setu zůstal Vojta a Aleš a s nimi ze všech sil povzbuzující Arnošt. Boj byl o každý míč a vedení se střídalo až do stavu 7:7. Potom přišla naše chvilka, jejich bombardéři kazili víc než naši a za stavu 16:10 pro nás střídali. Nepomohlo jim to a my v pohodě a pěknou hrou dotáhli 2 set do vítězného konce 25:11.

Opět v oddechové části mezi sety jsme si vytýčili koncový cíl, že soupeři už nepovolíme vyhrát žádný set a v nezměněné sestavě jdeme vstříc vytčenému cíli. Ze začátku to byl opět vyrovnaný boj o každý bod, ale od stavu 4:3 pro nás začínáme soupeře trápit dobrou obranou i útokem, a za stavu 14:7 jsme přinutili soupeře si vzít tajmal a střídat. Obraz hry na hřišti se nezměnil a druhý tajm si soupeř bere za stavu 22:16 a začalo se jim dařit, my začali kazit a soupeř snížil stav utkání na 23:22. To naštvalo Kubu a neomylným smečem nás uklidnil a udělal pojistku na 24: 22 a dalším úspěšným smečem set ukončil Dejv a vyhráli jsme 25:22.

V pauze mezi sety jsme uklidnili rozbouřené hormony a s odhodláním nepřipustit pátý set jsme vlítli na soupeře, který se zpočátku jaksi nemohl vzpamatovat ze ztráty 3 setu. Vedli jsme 8:3, ale soupeř se nadechl a snížil na 11:9. Bereme si takticky tajmal , uklidnili jsme se a bod po bodu získali náskok na 17:11. To přinutilo Havířov k vybrání prvního tajmu a za stavu 19:11 ke střídání. My chtěli poslat na hřiště Aleše, ale ten řekl, ať si to kluci již dohrají, že dlouho nehrál a není rozcvičený. Takže v nezměněné soustavě a za bouřlivého povzbuzování lavičky set vyhráváme 25: 17.

Co dodat na závěr: odveta se nám povedla – paráda.

Představte si zápas jako horskou dráhu plnou vzestupů, pádů a nečekaných zvratů. Naši kluci získal první dva sety s takovou lehkostí, že byste si mysleli, že hrají proti skupině středoškoláků. Během toho však Vojta skončil s bolavou rukou v péči zkušených mediků ve zdravotnickém stanu.

Však pak nastal zvrat. Bohumín, pod tlakem možné porážky, se soustředil a začal hrát s novou vervou. Svinov se zdál být zaskočen tímto náhlým zlepšením a začal ztrácet svou původní jistotu. Napětí na hřišti dále eskalovalo, když kapitán Bohumína dostal červenou kartu za nevhodné komentáře vůči rozhodčímu jako je u nich již zvykem. Tento moment vyvolal mezi hráči a fanoušky silné emoce a zdálo se, že může zápas ovlivnit. Nicméně Bohumín i přes tuto nevýhodu dokázal udržet klid a soustředit se na hru.

Závěr zápasu byl pro Svinov hořký. Po tak slibném začátku a následné prohře 2:3 bylo cítit ve vzduchu zklamání, které dopadlo především na Davida, který musel těsně před koncem nečekaně vystřídat a utéct. Ale hej, to je sport - někdy slavíte, a jindy... no, utíkáte blít.

Doplnění Arnošta: Do 3 setu nastoupil Borec místo zraněného Vojty a šel na post blokaře a Karlos na smeč. Za stavu 8:9 pro soupeře vznikla debata mezi kapitánem Bohumína a rozhodčím a vyústilo to v červenou kartu a srovnání setu na 9:9. Od té chvíle soupeř vždy vedl, my to srovnávali do stavu 19:22 pro bohumín, kteý pak vedl 24 :19. Podařilo se nám srovnat na 24:24 a pak nastala tahanice o každý bod. Jednou jsme mohli set ukončit my, potom zase soupeř a tahanice byla do stavu 28:28. Potom soupeř zvýšil na 29:28 a pro nás smolným míčem set získal pro sebe. To nás rozhodilo, soupeři se začalo dařit jak na útoku, tak i v perfektním poli a v poklidu set vyhráli. V 5 setu byl soupeř opět lepší a za stavu 7:11 odešel z hřiště David jako blesk, nastoupit musel Vojta a set jsme jiož nedokázali zvrátit v náš prospěch. Po zápase jsme zjistili, že david seděl na WC s žaludeční nevolností a pobyl si tam i v době, kdy se kluci stačili osprchovat.

Byl to zápas jako na houpačce, ale kvůli zavřeným silnicím dobrodružství začalo už cestou do Nové Bělé, kde Šenov hraje. Přesto jsme se do tělocvičny dostali včas na to, abychom mohli sledovat správce haly, jak staví sako "domácím". Ti navíc nebyli komplet ještě ani v čase oficiálního začátku zápasu, takže jsme začínali později. To asi zapříčinilo naše přerozcvičení a možná tím nám první set unikl. Před druhým setem se na chvíli Kuba proměnil v trenéra a prohlásil, že buď musíme začít lépe sbírat míče v poli, nebo je pokládat, a že navrhuje to druhé, protože to první nám nejde. Sice tím soupeře velmi pobavil, nicméně my jsme si jeho pokyn vzali k srdci a další dva sety jsme suverénně vyhráli. Bohužel ve čtvrtém setu jsme trochu polevili a šenovští nás přehráli. V tie-breaku jsme si ale od začátku vybudovali náskok a ten udrželi až do konce.

Dneska to bylo k vzteku. Občas jsme sice měli pár světlejších chvilek, ale vlastně nám od samého začátku soupeř unikal a my ho jenom marně naháněli. Většinou jsme byli pod dekou, až to vypadalo, jako bychom se na hřišti ani neviděli, nebo naopak viděli, ale poprvé (za sebe říkám, že mi pauza od února na formě moc nepřidala). Navrhuju na zápas rychle zapomenout. A příště přijít s lepší náladou a udržet si ji, i kdyby se ne vždycky mělo dařit.

V druhém kole jsme na domácí palubovce přivítali posledního loňského soupeře z Polanky, kterému jsme měli co oplácet. Všichni na hřišti i mimo něj si uvědomovali, že musíme dát Arnoštovi dárek k narozeninám. A tak to i první dva sety vypadalo. V obou setech byl průběh vyrovnaný, ale jen do stavu 20:20. Pak se nám v obou případech podařilo koncovku strhnout na naši stranu.

Za stavu 2:0 jsme s obměněnou sestavou a optimismem nastoupili k třetímu setu. Na lavičce zůstali blokaři Bob s Karlosem. Místo nich naskočili Petr a Džura. Né, že by to byl špatný tah, ale soupeř využil naší nesehranosti a set si v koncovce vzal pro sebe.

Do čtvrtého setu jsme nastoupili s pokorou, ale hlavně s myšlenkou, že opravdu nechceme znovu hrát tie-break. Set byl vyrovnaný natolik, že se opět rozhodoval v koncovce, která ale vypadal spíš jako další set. Za stavu 29:29 se podařilo Bobovi a Sokimu, zablokovat nejproduktivnějšího, ale značně unaveného smečaře.

Historie se neptá a stav 3:1 byl dostatečnou náplastí, ale hlavně dárkem pro Arnošta k narozeninám.

Pochvala patří všem za vynikající výkon a výdrž. Hlavní pochvala však patří Karlovi za historicky první elektonický zápis, díky kterému jsme zvládli odehrát i jarní zápas s Polankou. Oficiální zápis ve VISu by 6:2. Díky Karle :)