TJ Sokol Svinov (Muži)

K zápasu s velmi tradičním soupeřem jsme se po dlouhé době sešli zase v naší domácí hale. Dorazili i někteří, se kterými jsme se na hřišti nepotkali už docela dlouho. Kdo ale nedorazil, byl rozhodčí. Teda dorazil, ale jen proto, aby nám oznámil, že je nemocný, pískat nebude a místo na "empajru" si máme obsadit sami někým z našich řad. Vzhledem k tomu, že nás ale bylo stále jen tak tak a že Arny se již naladil na roli zapisovače a povzbuzovače (i když s ještě stále nakřáplým hlasem po nemoci), šel se na prolízačku u kůlu vytáhnout zástupce starobělských...

Přesto, nebo možná proto, se ale celý zápas odehrál ve férovém duchu a v poměrně uvolněné atmosféře. A to možná i díky tomu, že jsme se už v žebříčku nikam posunout nemohli. Nicméně nám ale podobně jako před týdnem v Polance dělalo problém pořádně přitáhnout soupeřovic (někdy velmi razantní) servis. A ačkoliv jsme se set od setu zlepšovali, nebylo nám souzeno ani jeden urvat v náš prospěch. Zejména samotného závěru byla škoda, vedli jsme 24:22, ale opět se dostal k podání největší "ranař" na opačné straně hřiště a svými dělovkami nás upodával. I tak si ale myslím, že náš výkon a projev na hřišti byl oproti Polance nesrovnatelně lepší a na zápas se mohlo docela dobře koukat. Toho dokladem byla i nezvykle vysoká divácká návštěva (ačkoliv jen ze soupeřovy strany) a nikdo neodešel před koncem :-)

Na dnešní zápas jsme se sešli v sedmi hráčích. Po delší době přišel Ríša a na poslední chvíli Dejv. Do prvního setu jsme nevstoupili moc dobře. V tělocvičně bylo jako v sauně a člověk byl durch mokrý když jenom stál, ne tak při hře. Začátek setu nám utekl. Postupně jsme soupeře dotahovali, ale koncovku se nám nepodařilo uhrát.

Do druhého setu jsme nastoupili  s odhodláním, že ho vyhrajeme. Pro změnu jsme se soupeři bodově vzdálili a set s přehledem a poklidu vyhráli.

V počátku třetího setu jsme nezvykle moc chybovali, soupeř šel do vedení o dva až tři body, které si stále udržoval a to velmi dobrou hrou v poli. Prostě jim tam nic nespadlo a set vyhráli.

Do čtvrtého setu jsme šli s odhodláním, že ho soupeři uzmeme. Počátek byl vyrovnaný, ale závěr jsme si pokazili množstvím vlastních chyb a zápas prohráli 3:1. Všichni byli tak nějak rozčarování prohrou, že nedošlo ani k tradičnímu focení.

Můj pohled na zápas: nějak nám vše drhlo. Ríša po zápase sám říkal, že dlouho nehrál a že mu zápas nesedl. Soki se na náhře taky po dost mizerném příjmu trápil, Vojtovi to nešlo jako normálně a na Dejvim bylo vidět, že je unavený, vystresovaný a na jeho poměry mu dělovky z účka moc nevycházeli. Džura si uhrál svůj standart a Alda byl na síti lepší než v poli.

Přesto si myslím, že se dal Zálom porazit. Vyhráli podle mě skvělým polem na rozdíl od nás a to jejich smeče nebyly nic moc.

K zápasu jsme se sjížděli do bohumínské haly postupně. Někteří přijeli včas i na to, aby stačili načichnout cigaretovým kouřem v místní osvěžovně, některým se naopak podařilo dorazit až těsně před úvodním hvizdem zápasu. A tak nás nakonec bylo devět, což je na naše poměry velmi pěkné číslo.
Zápas začal z naší strany trochu nervózně, nemohli jsme se sžít s halou, soupeř dobře blokoval a v poli taky posbíral dost balónů. Vypadalo to, že má navrch, ale vždy, když nám začal bodově utíkat, jsme se vzchopili a zase se dotáhli. Navíc před koncovkou jsme se dostali do mírného vedení a nakonec i vyhráli.
Do druhého setu jsme prostřídali, na smeč šel místo Vojty Ríša a na blok místo Džjury Aleš. Na průběh to ale moc vliv nemělo. Opět jsme nejdříve povolovali, abychom vzápětí mohli zase přitáhnout, a tak to šlo až do koncovky. Těsně před ní během jedné výměny vyděsil všechny v hale svým pádem z empajru, teda švédské bedny, pan rozhodčí; let i přistání nicméně zvládl více než bravurně, a ještě při vstávání na nohy již pískal nový míč. A tím začala přetahovaná o každý balón, až do stavu 27:26 jsme opakovaně odvraceli setbol, nicméně pokaždé úspěšně, a nakonec jsme vše otočili v náš prospěch a vyhráli 27:29.
"Nešťastný" konec druhé sady se v té třetí projevil na morálu domácích, ti začali více diskutovat s rozhodčím než hrát. Navíc my jsme jim již naší pohodovou hrou nedali šanci se znovu vzpamatovat a set, a tím i celý zápas, suverénně vyhráli.
Díky všem za hojnou účast a bojovného ducha, zejména ve chvílích, kdy se úplně nedařilo. A když bylo úplně nejhůř, začal podávat David a svými ranami nás zase vrátil do hry.

Do prvního setu zůstal na lavičce Vojta. Začátek setu byl vyrovnaný tak do stavu 6:5 pro soupeře. Pak na nás padla nějaká smradlavá zašpiněná deka, soupeř bodoval, my kazili a byli jsme tak trochu jako v limbu. I přes povzbuzování to nešlo a set jsme prohráli 16:25.

Do druhého setu šel na smeč Vojta, Alda se přesunul na blok a na střídačku si šel oddychnout Džura. Na začátku setu nám soupeř utekl o tři body, ale nás to nezlomilo a první set se na nás psychicky nepodepsal. Začalo se dařit, dotáhli jsme se bodově a pak boj pokračoval střídavě o každý bod. Koncovka se nám povedla a soupeř si bral oddechový čas za stavu 23:22 a 24: 22 pro nás, který mu vyšel, srovnal na 24:24, ujal se vedení 25:24. Kupodivu nás to nesložilo, srovnali jsme a vyhráli set 27:25.

Do třetího setu se na blok vrátil Džura a sednout si šel Alda. Opět se bojovalo o každý bod, ale stále jsme si udržovali dvou až tříbodový náskok, který ale soupeř stáhnul a stav v koncovce byl 22:22. Další náš získaný bod byl tak trochu šťastný, rozhodčí VŠBákům písknul tahaný míč pod sítí a přiznal nám bod. A nastala chvíle vzrušeného debatování s rozhodčím, s připomínkou že takové míče rozhodčí nechávají hrát i v extralize a pod. Po chvíli třenic se po odpískání podání podařilo soupeřům stav srovnat na 23:23 a opět tu byla vypjatá koncovka, kterou jsme zvládli lépe a set vyhráli 25:23.

Do čtvrtého setu jsme šli v nezměněné sestavě, jen Arnymu pomalu odcházel hlas. Kluci nastupovali s odhodláním tento set vyhrát a začátek tomu napovídal a stále jsme si udržovali dostatečný bodový náskok a soupeři nepomohl ani jeden oddechový stav, který si bral za nepříznivého stavu 13:17 a 15.21. Zdálo se, že je vymalováno, ale kde žé - na rozdíl od soupeře se nám přestalo dařit v útoku i obraně a museli jsme brát oddechový čas my za stavu 22:21. A teď začala urputná bitva o každý bod, jednou jsme vedli my a podruhé soupeř a Arny dával hlasivkám pořádně při povzbuzování zahulit ,hlavně se překonával od stavu 24:24. Jeho povzbuzování doplněné Zuzčiným a excelentní závěr byl toho příčinou, že ve čtvrtém setu vítězíme 26:24 a celkově 3:1. Radostí z vítězství jsme si společně v kolečku poskákali a soupeř naštvaně odcházel s pocitem křivdy z průběhu koncovky třetího setu.

Na zápas nás mělo být v pohodě sedm, ale v 14,12 hod přišel mejl od Jirky, že ho střelilo v zádech daleko víc než před Starou Bělou, ani se nehne a nedorazí. Takže jsme zůstali na jednom blokaři a k případnému hraní se připravil Arny. Zápas jsme začali v neobvyklém postavení na druhém bloku s Karlem a všeobecně špatným začátkem. Soupeř nám utekl  až na 2:9. Pomalu jsme se začali vzpamatovávat z úvodního šoku a obrátili jsme stav na 10:9. V další části setu jsme si udržovali stav o tři až čtyři body pro nás a set nakonec vyhráli 25:20.

V druhém setu přišlo další překvápko. Soupeř se asi nevzpamatoval z obratu prvního setu a konec to byl pro ně asi krutý. Vyhráli jsme 25:8.

Třetí set a opět překvápko, ale tentokrát na naší straně. Soupeř se vzpamatoval, mi dělali chybu za chybou a asi to na place zajiskřilo, Naštěstí jsme soupeřův náskok zlikvidovali a od stavu 10:10 začala tahanice o každý bodík až do stavu 21:21. Tam se to zlomilo a set jsme dotáhli k vítězství 25:21 a poslední zápas podzimu vyhráli 3:0.

Vzhledem k naší, nejmenší nutné, účasti na zápase a postavení Bělé na čele tabulky jsme do "squashové" haly přijeli s očekáváním rychlého zápasu. Zřejmě proto jsme začali uvolněně, a ani se nenadáli a s přehledem první set vyhráli. V dobrém výkonu jsme pokračovali i v tom druhém, bohužel jsme si ale ve dvou vlnkách nechali domácí bodově odskočit a už jsme je nedotáhli. To se navíc opakovalo i v setu třetím, který nám vůbec nevyšel. Zbraně jsme ale nesložili, čtvrtou sadu jsme pro změnu vyhráli my a muselo se do tie-breaku. V něm nás za stavu 9:10 rozhodil sporně nepísknutý aut soupeře a konec nám utekl.
Myslím si, že to celkově byl fajn zápas a že jsme si zahráli dobře a vydatně. A hlavně jsme tentokrát všichni odešli po svých; sice budou někteří muset do příště doléčit ustřelená záda a naražený malíček, ale to jsou ve srovnání s únorem prkotiny.

Na zápas jsme se sešli opět v hojném počtu a blokaři jsme se sešli pro jistotu rovnou čtyři. Naštěstí zápas probíhal víceméně pod naší taktovkou a soupeř se kromě prvního setu moc nedostal do hry. Ovšem nedala se mu jako obvykle odepřít houževnatost a dobrá hra v poli, kdy mnohdy naše smrtící smeče prostě nějak zvedli a musím pochválit všechny, že jsme míč vždy dokázali nakonec složit a výměnu dohrát. Snad jen v prvním setu soupeř vzdoroval o něco víc. Poté co však Vojta dostal baňu do hlavy a zbytek setu na soupeře laškovně bolavým okem pomrkával přes síť jsme znervózněného soupeře v koncovce přemohli. Prohraný set Kunčičky zlomil a zbytek zápasu už příliš nevzdoroval.

První komplikace se začaly objevovat již při příjezdu k hale, kdy někteří z nás museli improvizovat s ohledem na nedostatek parkovacích míst. Tímto bych se chtěl pochlubit, že jsem přispěl do městského rozpočtu, a to ve formě blokové pokuty (a nebyl jsem sám). Na zápase jsme se sešli v hojném počtu, takže nebylo nutné vymýšlet žádné alternativy v postavení. Současně dorazilo i dost fanoušků, takže někteří z nás měli o motivaci (čti rozptýlení) postaráno. Ačkoliv celkový výsledek nám nepřinesl do tabulky žádné body, já osobně jsem odcházel s pocitem, že jsem si dobře zahrál, zápas byl vyrovnaný, bohužel jsme v koncovkách tahali spíše za kratší provaz, ale třeba nám příště bude přát více toho štěstíčka anebo prostě budeme hrát lépe než soupeř (rezervy tam máme) a dotáhneme to úspěšně až do konce. Ačkoliv to tak někdy na hřišti nevypadalo, protože se někteří cítili občas frustrovaně, tak za mě nikdo nedělal žádné velké boty, spíše naopak, s ohledem na to, že řada z nás dlouho nehrála, tak podle mě předvedli výkon, za který se nemusí (moc) stydět. A současně lze očekávat, že to bude lepší a lepší. Určitě bych chtěl pochválit Jirku, za to, že po tak dlouhé době, co nehrál, tak do zápasu nastoupil s naprostou pohodou a hrál, jako by žádné zranění v minulosti ani neměl. A samozřejmě si zaslouží pochválit ti, co podávají rutinně chvályhodný výkon, a to např. Kuba, David, Soki apod.

Na závěr bych chtěl dodat, že hrajeme pouze městský přebor, o nic nejde a určitě tím nechci říct, ať se na to vykašleme, ale byl bych rád, kdybychom se scházeli pro radost ze hry, kdy se budeme povzbuzovat, dávat si konstruktivní rady a prostě si to užijeme. Podle mě to povede i k lepším výsledkům.

PS: Příště prosím vezměte někdo flašku, někteří hráči měli abstinenční příznaky a nedokázali ze sebe tak vydat to nejlepší. :)