TJ Sokol Svinov B (Ženy)

Zápas začal tradiční prosecovskou štamprličkou na počest narozenin Olinky, která se přidala po krátké absenci. Výborně naladěné jsme si daly za cíl to dlouho neprotahovat a urvat to ve třech setech. Začátek se vydařil, i když Maruška nemohla najít bomberovské podání z minulého týdne. Zato mě soupeřky nechaly na podání v dlouhé šňůře, i když by moje bolavá ruka ocenila opak. Ve druhém setu bylo znát, že nás mladé (a zatím nevyhrané) soupeřky trošku uspaly, takže jsme se nemohly dostat do tempa. Naštěstí jsme i tento set zvládly bez ztráty kytičky a ten třetí už byl plně v naší režii. Fanoušci sice zůstali na fotbalovém hřišti, ale tak snad někdy příště se přidají. Příští týden nás čeká poslední zápas této sezóny, tak si ho určitě užijeme. 

Vrchol jarní části sezóny je za námi a můžeme spokojeně prohlásit, že to byl moc dobrý volejbal až na tiebreak, leč nepředbíhejme.
Bez kapitánky Janči, která si léčila rýmičku, aby byla fit na hory, jsme nastoupily pod pevným vedením Marci. Bohužel to měla s námi těžké. Sebekriticky přiznávám, že jsem to začala já, když jsem si před zápasem šňupla kyslíku a kopla do sebe nějaké paraleny, takže to vypadalo, že jsem tak naspeedovaná, že to odehraju sama. Tým (snad s výjimkou Ádi, která na mě nevěřícně koukala) tomu taky věřil.  Bohužel to úplně nevyšlo a první set jsme po velké přetahované prohrály. Protože kyslík mi očividně docházel a kašel přicházel, tak se tým semknul a díky skvělým nahrávkám Evči a Zuzky S. jsme druhý set vyhrály s „pohodlným“ náskokem dvou bodů. Obě strany od druhého setu předváděly to nejlepší na téma: Jak vypadá obrana v poli. Kdyby byla divácká kulisa větší, jistě by mnohé balóny ocenily zaslouženým potleskem. Třetí set byl infarktový, to si tak jeden tým („B“) vede 24:20 a vypadá to na jeho jasné vítězství a hups je to 24:24. Zakázala jsem v timu Lucce jakékoli řeči o štěstíčku – to patří fotbalistům, s tím, že my to prostě umíme a vyhrajeme! A taky že jo, daly jsme to! Dodatečně: Luci, promiň, jasně měly jsme i štěstí :) a Hanku vzadu, která tam běhala jako čamrda. Před čtvrtým setem nás asi rozbolely nohy a nedokázaly jsem najet na tempo, které nás zdobilo předchozí tři sety, nebo alkohol na straně druhé rozproudil to nejlepší v nich a my jsme prohrály. Výjimečně jsme došly k tiebreaku, kdy nás poznamenal předchozí set a nedokázaly jsme adekvátně zareagovat na rychlý únik soupeřek a ztrátu jsme do konce setu nedohonily.      
Rozdělení bludišťáků je zcela spravedlivé a blahopřejeme sestrám sokolkám k vítězství a Martě k narozeninám!
Příští týden se podíváme za hranice okresu, do dalekého Frýdku.

První zápas v nových dresech. Tak snad nám přinesou štěstí, ikdyž na nich nakonec nemáme prasátko (to svinovské).

Na Bašku jsme se těšily! Verča kvůli ní dokonce zrušila své školení prezentačních dovedností, tak snad nebude litovat a odprezentujeme dnes kvalitní výkon. První set byl velice rozehřívající. Hlavně teda my jsme začaly někde na bodu mrazu asi, protože jsme prohrávaly dokonce i 10:20. Naštěstí jsme dokázaly postupně zvyšovat provozní teplotu a hezkými útoky srovnat krok. Úplně největší topovka bylo však naše podání. Několik vítězných šňůr nám pomohlo k výhře ve druhém setu a na dosah byl zisk i toho třetího. Nakonec jsme však ukořistily až ten čtvrtý, a to možná i proto, že Verča prezentovala svou metodu „když dobře nahráváš, tak nemusíš vykrývat“. Je pravda, že kvalita nahrávek nakonec sehrála hlavní roli i v pátém setu. Několik těch nevydařených spustilo menší rozklad hry. A ikdyž pak opět (ve snaze zachránit situaci) zaúřadovala Verča, bylo už pozdě. Pátý set tak protekl mezi prsty, ale kdyby býval nebyl, tak bez něj by to byla bývala moc hezká odbíjená! Zatím tedy úplně jednoznačně nevíme, jestli jsou dresy šťastné nebo ne. Hodnotíme alespoň jejich kvalitu:

• savost materiálu – středně vyhovující
• vylézavost špíčků z trika– občasná
• délka kraťasů – dostatečně odhalující
• snaživost Verči při zajišťování – nadměrná
• celkové hodnocení dresů – jednička

První zápas, tak jsme raději šampáňo buchly hned před zápasem. To jsme ještě ani nevěděly, že dnes bude co slavit!

Důvod číslo 1 - Verča nám přinesla nové dresy na zkoušení. Jako pecka, akorát nám trochu kleslo sebevědomí, protože na volbě velikostí se snad projevily ty Vánoce nebo co. Anebo ne, spíš se jen výrobce zaměřil na velikosti pro asiaty. Tak snad zvládnou ušít i pár větších kousků pro svinovská prasátka :).

Důvod číslo 2 – Ve hře to bylo hodně dobrý! Hlavně závěry setů jsme teda dávaly dost s klidem, na to jak to bylo těsné. Vratimov zkoušel i nedžentlemanské chování, ale asi si nevšimli, že máme hladinku, takže takové poznámky nás nemohly rozhodit. Hodně dobré byly bloky a Marcelka klasicky pálila zásadně do debla.

A důvod číslo 3 – no ten je jasnej, prostě do třetice všeho dobrého, že Miri ;)?!

Tak, jako se probíhající Mistrovství světa ve fotbale pomalu blíží k velkému finále, tak i podzimní část naší soutěže už dohrává poslední zápasy. A proto jsme se sešly s Baškou, aby se rozhodlo, kdo je víc Ronaldo a může myslet na přední místa tabulky. V prvním setu to však vypadalo spíše na rychlé kopačky. Soupeřky byly neomylné a hlavně podání k nám lítalo rychlostí dobře střelené penalty (jeden rožek, druhý rožek, čistý průstřel, atd…). Pak jsme se však vzchopily a taky ukázaly, že v nás něco je. Ve čtvrtém setu to už už vypadalo, že si snad vynutíme i prodloužení v podobě tiebreaku, ale nakonec byl zápas uzavřen hned po základní hrací době. Ve sprše jsme však získaly alespoň uznání soupeřek, že to byl „nejlepší zápas sezóny“! Byla totiž fakt pěkná hra bez faulů, tak jsme odjížděly alespoň s dobrým pocitem. I když body jsme do kabiny tentokrát nepřinesly.

Béčko proti Béčku. Ale hlavně trochu mezigenerační souboj. Soupeřky se však našeho, ehm… zkušeností příliš nezalekly a bojovaly statečně. Nás však jejich sladké mládí taky nezastrašilo a byly jsme ještě statečnější! A to hlavně ve chvílích, kdy se v hale objevovalo více rozhodčích, než právě jeden. Holky totiž panu Štefkovi radily dost, ale on se nedal a rozhodoval podle sebe, což bylo úplně nejstatečnější. Hodně nás taky uklidňovalo, že Irenka má plno energie. Nejdřív ji používala na komentování úderů po odehrání, s přibývajícím časem však zvládala komentovat už i před odehráním míče :). Za tuto aktivitu navíc ji tak udělujeme plusové body. Celkově bych pochvalu dala všem, protože jsme zvládly i dramatický závěr třetího setu a výhra tak byla naše.

Naše oblíbené derby je tady! A i Áčko se zřejmě těší, protože než se dostáváme na hřiště, tak holky už mají nachystanou síť, ikdyž „nejsou“ domácím týmem - za což dodatečně děkujeme! Že jde o výjimečný zápas, potvrzuje také přítomnost Arnošta! První set tak rozehráváme lehce nervózní z toho, jaké jeho úkoly jsme nesplnily. Na střídačce je Verča a ta hned čistí černé svědomí. V mezičase vybírá nové dresy, a zatímco my celkem pohodově získáváme první sadu, Verča už má objednávku skoro hotovou. Ve druhé sadě Áčko začíná tlačit na piłku. Holky servírují ostřeji, než pravá indická restaurace. Dostáváme se do skluzu a už už to vypadá, že za druhým setem budeme muset zapálit svíčku (když jsou ty Dušičky). Pak ale začínáme hrát „to svoje“. Příjem-náhra-smeč a už to frčí. Za stavu 24:23 Marťa hlásí timeout a po jasných instrukcích bere příkladně vše do vlastní smeče – na zem! Druhý set je náš. Ve třetím už jedeme na vlně a poměrně rychlou výhrou děláme radost nejen nám, ale snad i panu rozhodčímu, který dorazil i s lehkou rýmečkou. Je to srdcař! Takže za nás dobrej zápas jak Sviňa. Na závěr ještě společná fotka, které se však odmítla zúčastnit Janča Opic. No nevim nevim, já bych to Arnoštovi vysvětlovat nechtěla :).

Ke smůle všech děvčat si na dnešní zápas vybrala kapitánka Marťa svou nepřítomnost (to se stává zhruba jednou za Uherský rok). Důsledkem toho se samozvaná kapitánka Renata ujala nebohého týmu a začala na něj aplikovat metodu bič, bič, bič a prosecco. K překvapení všech to velmi dobře fungovalo. Marťa má ten tým dobře vychovanej! První set jsme tak povzbuzeny bublinkami zvládly vyhrát celkem rychle. Ve druhém však prozatimní kapitánka udělala velkou chybu – náznakem, mezi serií nadávek, tým pochválila. Okamžitě došlo k hernímu útlumu, navíc bublinky začaly vyprchávat. Bylo proto třeba svolat timeout. Náplň byla jasná – zdrbat všechny na dvě doby! A ejhle, po návratu na kurt se vše zase v dobré začalo obracet. Pod občasnou palbou kapitánčiných nadávek jsme tak pohodově dohrály druhý i třetí set. Takže tvrdě se na ně musí, víme!?!